"Autor: Michal Viewegh
Narodil se 31. 3. 1962 v Praze, řadu let žil v Sázavě. Nyní žije v Praze. Vystudoval Filozofickou fakultu University Karlovy v Praze, obor český jazyk pedagogika. Pracoval jako učitel na zbraslavské základní škole, poté jako redaktor v nakladatelství Český spisovatel. Od roku 1995 se věnuje spisovatelské profesi. Dosud vydal novelu Názory na vraždu (1990), román Báječná léta pod psa (1992), sbírku literárních parodií Nápady laskavého čtenáře (1993) a romány Výchova dívek v Čechách (1994), Účastníci zájezdu (1996), Zapisovatelé otcovský lásky (1998), Povídky o manželství a o sexu (1999). Jeho knihy vyšly v mnoha reedicích, dočkaly se už tří filmových adaptací (nově v kinech Román pro ženy) a dvou divadelních adaptací a byly přeloženy do deseti světových jazyků.

Vydalo: Nakladatelství Petrov, Brno, 1999

Místo děje: Hlavně Praha, ale také jiná místa v ČR

Kdy se děj odehrává: Od 80. let téměř do současnosti

Hlavní postavy: Oskar, manželka Zuzana

Vlastní hodnocení: Kniha byla výborná, přečetla jsem ji jedním dechem a určitě to za to stojí.

Obsah: Soubor povídek, které na sebe volně navazují. Hlavní postava je Oskar, známý spisovatel. Příběh začíná v jeho 18 letech, kdy se seznámí se Zuzanou, svou budoucí manželkou. Pokračuje to jejich ne vždy zrovna šťastným manželstvím, následným rozvodem a osamělým životem Oskara, kdy zkouší všechno možné, střídá své partnerky a jen málokdy se zamiluje.

Ukázka: Otočila se nazpět a vyčkávavě se pozorovali.
„Jakej jsem byl – jako učitel?“ zeptal se po chvíli Oskar. Simonin pohled jako by se vrátil o oněch osm či kolik let nazpět. Nyní se usmívala o poznání zářivěji než kdykoli předtím.
„Ale pravdu,“ žádal Oskar.
„Chápeš, že se ptáš na názor patnáctiletý holky?“ namítla. „Co se chceš dozvědět?“
Jak hledala potřebná slova, svraštila trochu čelo, a rázem vypadala starší.
„Na můj vkus – ale uvědom si, že mi bylo těch patnáct,“ dodala ihned, „ses bral moc vážně. Nosils takový ty příšerný kravaty a košile – vzpomínáš? Nikdo z učitelů v kravatě nechodil. Taky jsi všechno hrozně dramatizoval – nebo mně to tak aspoň tenkrát připadalo.“
Oskar očekával podstatně příznivější hodnocení – toto se ho nepříjemně dotklo.
(str. 191, povídka Štafeta lidství)"