"Autor: Michal Viewegh

Nakladatelství: Petrov, 2000

Místo děje: Po celém světě

Kdy se děj odehrává: 20. stol.

Vlastní hodnocení: Některé povídky byly čtivé, některé vyloženě vtipné „kameňáky“ a některé spíše nudné.

Obsah: Jsou to jakési ironické koláže na motivy děl patnácti českých i světových spisovatelů a jednoho literárního časopisu, volně navazují na úspěšnou knížku „rozverně nactiutrhačných“ literárních parodií Nápady laskavého čtenáře, kterou Michal Viewegh vydal v roce 1993.

Ukázka (povídka Nový talentovaný spisovatel):
Spisovatel Andrej Andrejevič si vymyslel povídku a hned ji běžel vyprávět kolegům.
„Představte si,“ začal udýchaně, „jistý Koškin, takový mladý zrzek, dostane hlad, doslova se hlady třese, a tak vytáhne náprsní tašku, přepočítá peníze a jde na Senný rynek, aby si koupil chleba a sledě. A –„
„U mě jsi hovno,“ pravil Juvačev.
Rozhostilo se ticho. Všichni se dlouze dívali na Juvačeva. Ten seděl s kamennou tváří. Nebylo jasné, co si myslí. Šučkov se vysmrkal. Puškov si utáhl kravatu. Maškin se opřel o opěradlo křesla a lhostejně zíral do zdi.
„Ale vždyť jsem vám to ještě nedopověděl,“ namítl Andrej Andrejevič. „Sotva jsem začal. Jak tedy můžeš vědět, že –„
Tu vyskočil z křesla Makarov.
„Vítám Juvačevovu ideu!“ zvolal.
Andrej Andrejevič zbledl jako stěna.
„Ale proč hned tak příkře? Já vůbec nechápu, proč –„
„Protože tvoje povídka má hlavu a patu, což svědčí o naprostém nedostatku talentu,“ řekl Juvačev.
Uplynulo dalších dvanáct minut. Andrej Andrejevič po špičkách došel k oknu, otevřel ho a vyskočil ven. Jakási bába protějším okně se za ním zvědavě vyklonila a vypadla taky.
„Čert je oba vem!“ povídá Šučkov.
Znovu bylo ticho.
„Pokud zrzek, pak jedině bez vlasů,“ zapřemítal Juvačev. „Nesměl by vůbec mít hlavu. Zrzek by se mu říkalo jen tak ze zvyku.“
„Ale to nemá logiku,“ namítl Maškin.
„Šučkov si odkašlal. Puškov si podepřel bradu.
„Zajímá mě pouze nesmysl,“ pravil slavnostně Juvačev. „Život mě zajímá pouze ve svých nesmyslných projevech.“
Maškin užasle otevřel pusu a vletěla mu do ní kukačka, která se přejedla hrachovou kaší.
„Vidíte, například tohle je zajímavé!“ poznamenal Juvačev. „Tomu říkám nosné téma. Ale zrzek, který má vlasy a který si navíc koupí chleba a sledě, protože má hlad, mě nudí. Proč si nekoupil třeba dýmovnice?“
„Nebo inkubátor?“ zvolal Šučkov.
„Kdo řekl, že životní logika je pro umění povinná?“ vykřikl Makarov a utrhl Maškinovi levou ruku. Maškin zavrávoral, upadl, ale Čečenci ho zvedli. Andrej Semjonovič běžel pro strážníka a Kondratěv zapomněl vypnout elektrická kamna. Paní profesorová zalezla pod divan za králíkem, usnula tam, a když se vzbudila, zjistila, že je slepice.
„Ale o slepicích už jsme povídali až moc,“ poznamenal Juvačev. „To vyprávění je beztak víc než dlouhé.“
(str. 27- 29)"

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ