"Nejkrásnější svět
Majerová Marie
Mládí Lenky Bilanské bylo neradostné. Otec mlynář je vesnický furiat, který nenávidí školu a vzdělání a domnívá se, že jeho děti jsou mu povinny bezmeznou poslušností. Honí je z práce do práce bez odpočinku, nedopřává jim veselí, zábavy ani oddechu. Když se obě starší sestry provdají, utíká z domu i Lenka - k sestře do Prahy. Odnáší si s sebou vzpomínku na tři muže, kteří zasáhli do jejího života. Je to mladý dělnický vůdce Oto Borek, jenž ji naučil znát a chápat bídu i zoufalství lidí vyděděných, dále zpupný a zámožný rolnický syn Jiří Hladí, který se jí chtěl násilím zmocnit, a konečně mladý, vzdělaný a poměrně bohatý Roman Dvořák, který si zálibně vychutnává rozkoše života a Lenku, svoji „Konvalinku“, miluje.
Ve válce Lenčini švagrové zbohatnou. Bratr přišel sice o ruku, přsto se stává, dík své chamtivosti, válečným zbohatlíkem na rodném mlýně. Lenka nechce zdarma ujídat sestřiny skývy, proto pracuje jako ošetřovatelka ve vojenské nemocnici. Tam se setkává s raněným Dvořákem. Ošetřuje ho, těžce zápasí s počínající láskou k němu. Miluje Dvořákovu dobrotu a něhu, nenávidí však jeho blahobytný a bezstarostný život. Snaží se potlačit své názory a emoce. Lenka věří v nejkrásnější svět, který jednoho dne přijde a zničí bídu mravní i hmotnou. Roman je přesvědčen, že k tomu se světu nedostává dostatku statečných lidí, neboť „u nás se rodí stateční lidé jen v přestupných letech, ale umírají předčasně, protože je brzy srazí nízká obloha“.
V štěstí lásky ubíhají jim dny až do skončení války. Lenka se ujímá chudých, a zatímco Borek zbaběle mlčí a tloustne v blahobytu, Lenka mluví na dělnických schůzích a stává se miláčkem chudiny. Po válce, kdy lid volá po spravedlnosti a domáhá se snesitelnější životní úrovně, stojí Lenka v prvních řadách. Avšak na rušných dělnických projevech ve svém rodišti je postřelena nenávistným Hladíkem, jehož znovu odmítla. Je to poslední otřes jejího podrytého zdraví. Roman Lenku odveze do podolského sanatoriu, kde umírá jako oběť svého snu o nejkrásnějším světě. A přece nelituje svého života. „Dala jsem, co jsem měla, jako chudá děvečka“ - to jsou její poslední hasnoucí myšlenky."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ