"Kouř
Tuček Lumír
Scénář filmu Kouř, dnes již klasického „rytmikálu totalitního věku“ z dílny režiséra Tomáše Vorla a scénáristy Lumíra Tučka , který měl svou premiéru v roce 1990, se konečně dočkal i knižního zpracování.
Celý příběh začíná před branami továrního podniku Prostroj. Zrezivělý autobus vypustil ze svých rozpadajících se zašedlých dveří mladíka, který, narozdíl od ostatních, kteří se v jednom proudu valí směrem do práce, zatím jen překvapeně zírá. Je to Mirek Čáp - čerstvě dostudovaný mladý inženýr, který zde má nastoupit do svého prvního zaměstnání. Nakonec se i on vydává do hluku zaprášených provozů a hmoty různobarevného všudypřítomného kouře. Vlivem snížené viditelnosti narazí hlavou do zrezivělé cedule „Prostroj = zdraví a mír celého světa“, ozdobené dvěma bílými holubičkami. Překročí šedivého chcíplého holuba a vkročí do útrob továrny.
Přihlásí se u ing. Glossnera, který se mu žoviálně představí a povolá Mirkova nejbližšího nadřízeného - ing. Šmída, aby mu předvedl závod. První místo, na které Šmíd Míru zavede, je kantýna. Svou ranní dávku zde právě dopíjí vlasáč Béda. Kyprá kantýnská Helenka vyndavá škatuli fidorek. Šmíd vypískne blahem - „Dokonce červené!“ a opět marně přemlouvá Helenku k návštěvu aerobiku, který sám vede. Mirkovo nové pracoviště, oddělení Výzkumu a vývoje, skrývá opravdu zajímavé typy lidí. Malebně dementní stařeček Mráz, živoucí legenda podniku, hejsek Ondra (Glossnerův syn) s nablýskanou patkou a věčnými výrazy „stupa“ a „pruda“, stydlivá konstruktérka Běhalová a dvě lascivní laborantky.
Příštího dne přijde Mirek pozdě do práce - večer potkal Bédu a opil se v jeho máničkovské společnosti, nikdo si toho ale nevšiml. Koná se porada. Astmatický generální ředitel svou ostravsko-romskou všeslovanštinou urguje zlepšení situace emisí. Pověřen je Glossner. Nejdříve tajemně zachází do kotelny, kde ubezpečuje hrozivého kotelníka Václava, že „ve vzduchu je cítit změna“, je ale vyhnán, proto rychle úkol zadává Mirkovi, má vytvořit nějaký projekt. Běhalová opatrně Mirka seznamuje s pozadím problému - před mnoha lety byl již takový projekt vymyšlen, a to geniálně. Vypracoval ho ing. Křížek, dnešní kotelník, ale neprosadil ho. Šmíd ho tehdy zcela zničil, zasloužil se o obrovské čistky v závodě.
Mirek má zatím docela jiné starosti - zamiluje se do neznámé dívky s kočičími pohyby, kterou viděl vylepovat po chodbách plakáty na boj proti kouření, zároveň musí taktně odbývat dotěrnou Helenku. Veškerý kulturní život mladých se odehrává v zařízení SSM. Neomezeným pánem tohoto stánku je homosexuální kulturní referent Arnoštek, který je pro svazáky bohem. Je „in“, má bony a moderuje navíc nadpozemské páteční diskotéky, na které mají přístup jen vyvolení. Mirek zjišťuje, že jeho Kotě je dcera Křížka, o to s větším nadšením se pouští do svého úkolu. V cestě mu ale stojí Šmíd. Zjistil, že Běhalová prozradila Mirkovi některé podrobnosti a zbije ji. Šmíd začíná mít strach - s Křížkem si tehdy poradil, nechal ho zavřít, Mirek ale vypadá odbojně a navíc se jeden Čáp vyskytuje na ministerstvu - co když je to jeho příbuzný?!
Míra je předvolán k výslechu Stb. Od archiváře Bédy získal totiž Křížkovy původní plány. Vyšetřovatelé ho zmlátí poté, co jim, po vzoru chování v podniku, nabídne tykání. Na pracovišti je zatím stále víc oslabována Šmídova autorita - když se coby velitel Lidových milicí vrací uniformovaný do kanceláře, aby zaimponoval Helence, dobírá si ho přiopilý Ondra „Jen střílej, střílej do měkkýho, Čapájeve!“. Jen konstruktérka Běhalová zesiná v obličeji. Ví, že kdyby to bylo před dvaceti lety, „Čapájev“ by spoušť klidně zmáčknul..
Posledním společenským triumfem ing. Šmída je večírek k MDŽ, na kterém předvádí svůj videosnímek „Řeka života“, pohybovou báseň, oslavující ženu, na kterém stokilové cvičenky jeho zájmového kroužku pro otylé zaměstnankyně s kantýnskou Helenkou v čele vanou sálem.
Po mohutných ovacích převezme s kyselým výrazem v obličeji od Mirka projekt - oficiálně okopírovaný z původního Křížkova - a opíjí se na baru s nešťastnou Helenkou, která pochopila, že její vytoužené místo po Mirkově boku obsadí zcela jiná dívka. Mezitím už ale Arnoštek za pomoci svého parťáka Standy rozjíždí diskotéku. „Jsme redy, Staňo?“ „Jsme redy, Arno!“ „Vidím, že jste tu všichni v tý správný náladě a já mám pro vás tu nejlepší novinu, už je to tady, už se to točí na tom našem kolotoči....“ Do všeobecného psychodelického roje, nad kterým se v oblacích úzkoprofilového suchého ledu vznáší naondulovaný Arnoštek, vplouvají také Míra s Kotětem a vychutnávají si svůj tanec plný lásky. Ve zmatku a kvasu nachází jeden z pionýrů pod stolem bezvládné tělo generálního ředitele, kterému zřejmě došel kyslík.
Na smuteční poradě příští den se Šmíd hned ujímá slova a napadá Mirkův projekt. Jediná Běhalová se Čápa zastane, nechce být tak zbabělá, jako byla před dvaceti lety. Šmíd se ji pokusí zesměšnit, tím vyvede „Inžu“ z pasivity, s nadávkou na rtech se na Šmída vrhá a rozbije mu o hlavu sádrovou bustu. Celý podnik se hrne do chodeb, přidává se i cynik Ondra, revoluční nálada přerůstá ve skandování „Má to cenu!“, které Křížka vytahuje z kotelny a staví ho na místo prozatimního generálního ředitele. Mohutnému převratu podlehnou i lidoví milicionáři. Mirek se usmívá, i když má na rukou pouta - spravedlnosti bylo učiněno zadost.
I tato revoluce proběhla sametově - busta byla příliš lehká, Šmídovi se nic nestalo a Míra je brzy propuštěn. Život se vrací do staronových kolejí...
Kouř je monumentální parodií a satirickým pohledem na konečnou fází socialismu u nás, na bezradnost soudruhů a zároveň horlivost revolucionářů. Mnohými vrstvami odkrývá různé typy lidí, podmínky a figurky Prostroje sednou jistě do kteréhokoliv jiného závodu osmdesátých let.
Hlavní hrdina - mladý inženýr Mirek Čáp není jednoznačným kladným hrdinou v pravém slova smyslu. Nebojuje, jen burcuje svou pasivitou a nezúčastněností. Nepřímo dosahuje ale svého cíle."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ