1.	Šimona a strýc

2.	Šimonino podobenství s Janou z Arku

3.	Strýcův majetek

4.	Šimonino doznání a polepšovna

5.

Citáty

"Šimona má několik přátel, se kterými si může promluvit, především starého otce Bastida, který jí půjčuje knihy a vždy mluví jako pravý francouzský vlastenec. Nejvíce ji baví číst o Janě z Arku, Panně orleánské, se kterou se ztotožňuje. Přišla, aby utěšila malé lidi. Dokonce se jí i zdají sny, kde je místo Jany Šimona, a zde se ukazuje Feuchtwangerovo mistrovství. Není to jen klasické snění o jiném, lepším (ušlechtilejším životě). Jsou v nich známé tváře, známých povah, ve snech jsou detaily- zachází do důsledků- skřípe Šimonino brnění, vize do budoucna- děti budou mít ve škole volno v tyto pamětné dny bitev,.. Toto podobenství Šimony a Jany je přesné, až na to, že Šimona není žádná světice. Ale má hodně podobný osud.
Strýc tvrdí, že nesmí vydat svůj majetek- benzín a vozy bošům, ale to jen tak naoko, je s nimi spolčen. Chce si zachovat svůj majetek, svou firmu, která je pro něj prý vším. Z režimu do režimu. Šimona to udělá na poslední chvíli za něj- vše podpálí. Kdo když ne ty, a kdy, ne-li teď. Zbude jen vila. Pak ztratí svou svobodu nadobro, je v šoku, že jí nikdo není vděčen, musí pořád pracovat. Maurice, kterého již tajně zbožňuje ji přijede zachránit, hlavně rychle odvést, než ji vydají Němcům. Ona ale stále žije v dětských iluzích, stále důvěřuje svému strýci. On se za ní postaví, on ji pochopí. Odmítne svou záchranu.
Strýc vynutí na Šimoně podepsat lživé prohlášení, že firmu zapálila kvůli madame, se kterou se nepohodla- že se Šimoně nic nestane, je to prý jediný způsob, jak ji zachránit. A zase podobenství s Pannou orleánskou.. (o které se díky této knize vše dozvíme) Šimona naletí a je postavena před místní soud, bez Němců, kteří mezitím Francii už ovládli. Okres se chce zachránit před podezřením, jaké na ně hodila jedna malá vlastenka (Šimona)- chrání své obchody. Šimonu podrazili, musí do polepšovny, kde je týrání na denním pořádku. Prosper: „Každý musíme něco obětovat.“ (Nemá syny, co by poslal do války)

CITÁTY:

(str.30)
„Ti druzí se na ni dívali s nelibostí, ba s pohrdáním, jak se propůjčovala k takovému jednání, žebrácká princezna, která za to nesklízela ani dík, ani zisk, nehodná dcera Petra Plancharda. Ale ona tu stála, poslouchala slova vydíraných a snažila se je neslyšet, právě tak jako řečí skladníků a šoférů, a přece je slyšela.“