"Pan Theodor Mundstock
Fuks Ladislav
Román Ladislava Fukse Pan Theodor Mundstock vyšel poprvé v roce 1963. Prvotinou dosud neznámého autora byla tehdy překvapena celá literární veřejnost.
Román, či spíše rozsáhlá novela Pan Theodor Mundstock je tragická groteska, která v sobě nese rysy psychologické prózy i absurdnost grotesky.
Jejím tragikomickým hrdinou je starý osamělý Žid, bývalý úředník státní správy, který ví, že půjde do transportu, a je plný hrůzy z toho, co ho tam čeká. Ačkoliv žije pod neustálým antisemitistickým tlakem a v omezení různých příkazů a vyhlášek, má ještě v sobě tolik morální síly, že dokáže utěšovat lidi ve svém okolí šířením optimistických zpráv. Břemeno nejisté budoucnosti ve znamení úzkosti však počase přeci jen zbortí jeho vnitřní rovnováha. Tragikomická postava se mění v tragickou, u pana Mundstocka propuká schizofrenie, rozštěpení osobnosti.
Svému fiktivnímu dvojníkovi dává jméno Mon. Až do třinácté kapitoly je nám Mon prezentován jako živoucí bytost, až později pochopíme, že se jedná jen o přelud. Mon sice jedná jako lidská bytost, jde ale jen o přízrak, výplod Mundstockovy nemocné mysli.
Zlom v Mundstockově vnitřním světě způsobí rozhodnutí připravovat se systematicky na život „tam“ - v koncentračním táboře. Provádí jakýsi trénink, podrobně propracovává různé postupy a situace očekávaných psychických i fyzických utrpení.
V této metodě najde konečně určitý vnitřní řád a Mon na čas zmizí. Mundstockova metoda poukazuje na jeho obrovskou vnitřní sílu, je to však síla vyplýtvaná nadarmo. Pan Mundstock sice získává klid, ovšem pouze iluzorní. Čtenář ví, že představy, které si dělá o koncentračním táboře, jsou absolutně nereálné a proti skutečnosti směšné. Ani ta sebegeniálnější metoda by ho jistě nezachránila. Snad proto má kniha tento ironický závěr: Mundstock se vrací do reality, nemá strach z gestapa, paradoxně ale umírá vlastní nepozorností, když padá pod kola německého auta v okamžiku, kdy míří na seřadiště Židů.
V prvním plánu kniha zobrazuje utrpení Židů za okupace a vyslovuje protest proti tomuto násilí. Ale jsou tu patrné i vrstvy hlubší. Osud pana Mundstocka je možná lidským osudem vůbec, ukazuje tragickou osamocenost člověka uprostřed absurdního světa a marnost jeho úsilí nalézt metodu, pomocí které by krutý a nesmyslný svět ovládl.
Příběh samotný je po formální stránce velmi dobře napsán, autor pracuje s motivy, které z pouhých detailů přerůstají v symboly a nasvicují vnitřní život hrdiny. Jedním z nich je např. motiv plachetnice, otáčivého stínidla lampy, posledního luxusního předmětu v nuzném pokojíku pana Mundstocka. Plachetnice zároveň symbolizuje touhu po úniku, její pohyb v kruhu okolo lampy zase jeho faktickou nemožnost.
Román je vyprávěn v er-formě, prolínají se zde reálné a fantaskní dialogy, často je využita samomluva hlavního hrdiny."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ