1.

Báseň

2.

Rozbor

"Báseň
Byla to nádherná katastrofa,
když všechny domy se zřítily
v jejím úsměvu.
-------------------------------------------------------
Hledám ještě ženu,
ač stojím už na prahu lesa
a jižní vítr vane
z otevřených polí.
-------------------------------------------------------
Poutníče, který jdeš do dálky,
všude ji potkáš,
kde kvetou petrklíče
a fialky.
-------------------------------------------------------
Pozdravuj v nebi její oči modré
a klenuté.
-------------------------------------------------------
Ó ženo v kvetoucí krajinu proměněná,
tvá ňadra jsou rozechvěná
a sněžná
jak vrchol Fudžijamy,
čekám,
až srdce ti vyšlehne plamenem
horkým a rudým.
-------------------------------------------------------
V dýmu tvých vlasů
ztratil jsem i cestu
k útěku.
-------------------------------------------------------
(Věrný hlas)

Rozbor
• nádherná katastrofa - zdánlivý paradox, který je však osmyslněn hyperboličností (nadsazeností) následujícího obrazu
• když všechny domy se zřítily / v jejím úsměvu - obrazné (a nadsazené) pojmenování něčeho fascinujícího, velkolepého, náhlého; "katastrofa" odpovídá obrazu zřícení všech domů, epiteton "nádherná" zase koresponduje s představou úsměvu
• lyrický subjekt hledá ženu i v místech, kde už přítomnost lidí není ničím samozřejmým - tedy tam, kde končí civilizace a začíná příroda ("na prahu lesa")
• přítomnost ženy v přírodě je v dané sloce pojata jako možnost, naděje, ale nic samozřejmého - člověk ji musí hledat
• v další sloce už lze ženu potkat v přírodě kdekoli - její přítomnost zde není toliko možností, ale jistotou (všude ji potkáš, / kde kvetou petrklíče / a fialky)
• oslovení poutníka, který jde do dálky - Biebl byl vždy dálkami přitahován a nejednu dalekou cestu také podnikl
• všude, kde kvetou petrklíče a fialky - perifrastické (opisné) označení přírody
• pozdravuj v nebi její oči modré / a klenuté - jako by dálka, do níž poutník směřuje, sahala až k samotnému nebi; mezi nebem a modrou barvou očí je metaforická podobnost, zároveň jde opět o určitou hyperbolu - podobnost (metaforický proncip) je povýšena na věcnou souvislost, soumeznost (metonymický princip)
• v další sloce už je žena s krajinou přímo ztotožněna (Ó ženo v kvetoucí krajinu proměněná), tuto gradaci podporuje i přímé a důvěrné oslovení ženy"

Rozbor je zpracován formou odrážek.
Znění básně a úryvky z ní jsou značeny kurzívou.