"Nemodlenec
Světlá Karolína
Nemodlenec je posledním z Ještědských románů Karolíny Světlé. Světlá byla první výraznou tvůrkyní románů v české literatuře, do té doby se zaměřující převážně na menší žánry jako novela, povídka apod. Ve svých románech se Světlá snaží zobrazovat problémy soudobé vesnice, a přestože v Nemodlenci zvolila téma historické, sepětí s autorčinou současností je zcela patrné. Hlavním tématem románu je náboženská víra, která byla i v pozdějších letech žhavou otázkou.
Rod Luhovských, kdysi bohatých zemanů, zapřel svou původní husitskou víru, protože pro ni zemřela řada nevinných. Nyní si dávno zapadlou dobu pamatuje jen starý děda, kterého zeman Luhovský hlídá, aby vše neprozradil jeho synům, Adamovi a Michalovi. Zeman věří, že dosáhne zpět ztraceného šlechtického titulu především pro Michala, který by byl ideálním pánem. Jenže Michal se jednou od starého dědy dozví celou pravdu o kacířské minulosti své rodiny a myšlenek na to se nemůže zbavit. Otec mu objasňuje situaci – zná dobře pány a ví, že považují lid za stádo tupců. Nemá cenu proti nim bojovat, lepší je taktizovat. Michal je zmaten a při oslavě svěcení sochy Jana Nepomuckého, kdy poddaní pláčí neštěstím nad svým údělem, se v něm vše zlomí a zanechává lidem nesmrtelný odkaz: není dobře se všemu slepě podvolovat, ani víře v Boha ne. Na závěr své řeči vystřelí po soše Nepomuckého, ve kterém vidí pouze modlu. Tímto činem se rozplývá zemanův sen o získání titulu.
Michala od trestu smrti zachraňuje výrazná ženská postava knihy – Dalena. Je to postava vnitřně rozpolcená a nejednotná, neustále se v ní sváří snaha o pomstu rodičů s láskou k muži, který má být také předmětem oné pomsty. Věrna svému slibu mrtvým rodičům se obětuje a bere si nemilovaného muže. Autorce se povedlo plně vykreslit vnitřní napětí a rozpolcenost Daleny v jejích úvahách i činech. Vnitřní svět postav zde není nikterak schematický. Můžeme sledovat doslova bolestivé úvahy Michalovy nad údělem lidu v minulosti i dnes stejně jako protichůdné úvahy Daleniny.
Celý román svým složením opět směřuje k reálnému zachycení skutečnosti, nalezneme zde řadu lidových pranostik, pověr, předsudků.
Nemodlenec je jakousi nadstavbou předešlého románu Frantina, kde byl zobrazen rozdíl mezi utlačovanými poddanými a vrchnostenskou zvůlí a bezprávím. V Nemodlenci sledujeme rozdíl nejenom mezi poddanými a vrchností, ale nahlížíme i rozdíly v rámci samotného utlačovaného lidu: zeman Luhovský pro své vlastní zájmy přisluhuje panské vrchnosti a zrazuje tak důvěru vesničanů, kteří k němu chodí pro rady.
Pozorujeme také snahu o reálný pohled na svět, o demytizaci zavádějícího náboženského názoru. Autorka nechce nabádat k ateizmu, spíše má snahu navádět k rozumovému výkladu věcí a vlastnímu názoru na okolní svět."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ