"Západ
Rais Karel Václav
Karel Václav Rais, rodák z Bělohradu u Nové Paky, popsal ve svých dílech snad nejzevrubněji život podkrkonošského lidu na Jičínsku a Novopacku. Jeho povídky a romány čerpají svou látku především z rodného spisovatelova kraje a potom také z Hlinecka, kde Karel Václav Rais působil jako učitel.
Největší Raisův literární význam leží právě v realistických obrazech z venkovského života na českém podhůří. Kromě selského lidu v jeho dílech vystupují často postavy učitelů a kněžích, nositelů vzdělanosti a osvěty, kteří vedli národ k vlastenectví.
Většina Raisových výpravných prací má chmurný charakter. Krajinomalba i líčení vnějšího venkovského života je podávána střízlivě, zatímco vlastní příběhy jsou vypravovány s velkou dějovostí. Rais volí s oblibou trpící jedince, pokořené postavy, odstrčené existence. Příběhy prostých lidí spojuje s vlasteneckou tendencí.
Právě tak i v Západu vyslovil autor svou zkušenost venkovského učitele a lidového buditele. Sám knihu charakterizoval takto: „Dějem knihy jest konec života ustaraného, vetchého kněze, jenž po dlouhá léta obětavě působil na chudé farce v českomoravských horách. Slunce života jeho jest na samém již sklonu, tělo vypovědělo službu, ale světlý stařec všemi kořeny tkví v osadě, jíž všecek se věnoval, v celém tom farním ovzduší (...)“
A skutečně. Děj tohoto realistického románu z venkovského prostředí, který poprvé vyšel v roce 1896, se odehrává na Českomoravské vrchovině, v malé vesničce Studenec. Hlavní postavou je již zmíněný starý pan farář Antonín Kalous. Sledujeme poslední roky jeho života. Tento starostlivý, laskavý a nesmírně obětavý člověk vždy pomáhal lidem ve vesnici a stal se jejich duchovní a morální oporou. Všichni lidé ve vesnici ho milovali.
Sledujeme též osudy lidí žijících na faře. Hospodaří zde farářova sestra Kristinka, která ovšem záhy umírá a na její místo nastupuje její dcera Rézinka. Další postavou je pan kaplan Letošník, který si stále nemůže dodat odvahy a kvůli svému malému sebevědomí se bojí zažádat o lepší místo. Jeho nástupcem je kaplan Voříšek, zvláštní podivín, přesto ale uvnitř dobrý člověk. Dlouho ovšem na faře nevydrží a odejde jinam.
Mezi venkovskou inteligenci patřili také učitelé. I v tomto Raisově díle sledujeme osudy jednoho z nich. Pan řídící Pondělíček je poctivý člověk, hodný učitel a zapálený vlastenec. Má ale své osobní problémy - žije v bídě, do Studence byl přeložen za trest, ačkoliv je nevinný. Díky podpoře a pomoci faráře Kalouse se mu podaří získat lepší místo ve vesnici, která je blíže městu, ve němž studuje jeho syn.
Farář Kalous je už v období „západu“ svého života. Brání se bezmoci stáří, osamělosti i čekání na smrt. Zbavován možnosti jednat, stále si uchovává vůli i schopnost starat se o svět. Kalous už má jediné přání - dožít v klidu na své faře. Práce už ho ale zmáhá, musí jít na vejminek; přijal tedy nabídku sousedního faráře a odstěhoval se k němu na jeho faru. Při odchodu a loučení s vesničany, kteří ho hluboce milovali a ctili, starý farář umírá - jeho sen se tedy naplnil...
Karel Václav Rais v románu mistrně vykreslil povahy jednotlivých postav."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ