"Petr Suk
Rožek Karel
Suk se stal díky protekci pana Michaličky lesním v zapadlém zákoutí východních Čech. Michalička byl správcem hraběcích velkostatků a strýcem Vlasty, kterou Suk nedávno poznal a zamiloval se do ní. Jednoho dne přišla vychrtlá žena se dvěma dětmi, tkalcová Kopecku, prosit o kousek chleba. Suk ji obdaroval a dozvěděl se, že nedávno zkrachovala textilní továrna a přišla bída na všechny tkalce ve vsi. Umínil si, že lidu pomůže, poradil se s řídicím učitelem Řehákem, vyptal se Pacáka, jednoho z lepších tkalců, na všechny poměry a chystal se založit tkalcovnu. Informoval se u nejbližších továren, co by dodávaly a odebíraly, potom vložil do podniku dědictví po otci a půjčku od bratra Jaroslava, řídící Řehák přispěl i svým jměním a podniku se dařilo přes tři léta dobře. Ředitelem továrny byl Svozil, Sukův spolužák a ten jednou upozorňoval na to, že není správné, aby dělníci, kteří mají menší zodpovědnost než ti, kteří továrnu vedou, měli všichni jeden hlas bez ohledu na postavení ve firmě. Suk byl idealista; chtěl, aby byla továrna socialistickou, aby náležela dělníkům. Jaroslav s ním sice nesouhlasil, ale nepovedlo se mu ho přesvědčit, a tak začal pracovat především pro svůj prospěch - nabízel zboží na prodej, půjčoval na směnky peníze, které měly být vyplaceny dělníkům. Suk stále nic proti Jaroslavovi nepodnikl a továrna se dostávala do krize. Petr Suk chodil do továrny jen zřídkakdy a zaobíral se především svými osobními problémy - zda-li se má oženit s Vlastou, které bylo již osmadvacet let, neměla jmění a doufala, že se jí Petr odmění za lásku manželstvím. Předstírala, že je těhotná a donutila Petra k sňatku, ten však podvod odhalil a zanevřel na svou ženu. Továrna se mezitím dostala do naprosté krize a dělníci se proti němu vzbouřili a zdemolovali mu dům. Vlasta ho přišla potěšit, přiznala se znova, že ho podvedla, ale nyní chtěla být alespoň jeho služkou, když se opravdu stává matkou jeho dítěte. Petr se smířil."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ