"Okresní město
Poláček Karel
„Narodil jsem se v obchodě se smíšeným zbožím. Hrací karty, líh k pálení, veškeré potřeby k vaření, koření, mouka, cukr, káva, zde se mandluje prádlo, veškerá tu i cizozemská vína...Stalo se v Rychnově nad Kněžnou.“
Rychnovská kupecká rodina, v níž se Poláček narodil v roce 1892, byla rodina židovská. To vše dohromady předznamenalo dva zásadní okruhy Poláčkova autorského zájmu - život na malém městě a prostředí českých židů.
Poláčkovo prozaické dílo vyvrcholilo románovou pentalogií. Ze zamýšlené pětidílné řady ovšem vyšly za Poláčkova života jen čtyři svazky - Okresní město, Hrdinové táhnou do boje, Podzemní město a Vyprodáno. Poláček údajně poslední díl rozepsal a v pěti kopiích uschoval u svých známých. Románová pentalogie představuje syntézu Poláčkovy dosavadní tvorby. Opět se jedná o obrazy z maloměstského světa. Modelovým maloměstem se stalo Poláčkovo vlastní rodiště Rychnov nad Kněžnou.
Román ani románový cyklus ve svém celku nemají ústředního hrdinu. Z velkého počtu maloměstských figurek vystupuje poněkud do popředí jen rodina obchodníka Štědrého. Štědrý sám je nejzářnějším příkladem maloměšťáka, člověka konzervativního, nepružného. Jeho syn Kamil, který pracuje jako obchodní příručí, ovšem přičichl životu ve větším městě a hraje si nyní na světáka, který opovrhuje vlastním rodištěm.
Prostřední syn Viktor pracuje jako montér, což rodiče nepovažují za dostačující zaměstnání - synem proto značně opovrhují.
Chloubou rodiny a mazánkem rodičů se stává jejich nejmladší syn Jaroslav, student. Je to citlivý chlapec, poznamenaný nejistotou a zmatkem let dospívání.
V románě Okresní město i v dalších částech pentalogie sledujeme osudy různých dalších postav. Do tohoto zatuchlého světa vpadne první světová válka, aniž zde někdo kdy dříve tušil, že se schyluje ke katastrofě.
Válka notně otřese ustáleným světem malého okresního města. Zároveň smete na jednu hromadu veškeré mužské obyvatelstvo, čímž se zcela rozruší zavedené společenské rozvrstvení. Ale i v mimořádné válečné situaci se prokáže nezničitelnost maloměšťáka. Když nastane další přestávka mezi válečnými akcemi, zařídí se naši hrdinové v zákopovém „podzemním městě“, a to tak, že život v zákopu takřka vyrovnají bývalému životu na maloměstě, pokračujíce ve svých dřívějších zvycích a zálibách.
Hlavním nositelem komičnosti díla je jazyk. Funguje jako zrcadlo, v němž se odráží zkreslená tvář okresního města. Dialogy postav ukazují, kolik jazykových klišé jejich promluvy obsahují. Z ustálených úsloví se stává vlastní charakteristika postav. Na první pohled zarazí čtenáře stereotypní opakování segmentů textu - toto opakování má podtrhnout nehybnost života na malém městě."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ