"Hlavní přelíčení
Poláček Karel
V domku na pražském předměstí žije starý muž jménem Barchánek. Bezplatně u něj bydlí dcera s mužem Josefem Maršíkem a dvěma dětmi. Starý Barchánek je člověk neobyčejně spořivý, ba až lakotný a s nevolí snáší přítomnost dcery a zetě ve vlastním domku. Velmi rád by místnost obývanou Maršíkovými pronajal pánům z Prahy a pravidelným příjmem nájemného zvětšil svůj milovaný kapitál. Střetne se s Maršíkem v slovní potyčce a vyzve jej, aby se s rodinou odstěhoval. Maršík je člověk žvanivý, nepříliš chytrý, ale neobyčejně samolibý a v návalu furiantství prohlásí tchánovi, že jeho bytu nepotřebuje, že se vystěhuje a postaví si vlastní domek. Slovo bylo vyřčeno a Maršík, který si velmi zakládá právě na svém mužné slově, přemýšlí, jak plán o vlastním domku uskutečnit. Velkou závadou Maršíkova úmyslu je naprostý nedostatek peněz. Chtěje si k penězům co nejrychleji dopomoci, přivádí do domu služebnou Alžbětu. Ta nepřichází s prázdnou - její majetek činí úctyhodných 17.000,--. Poctivá Alžběta netuší, že za rozšafným mužem v nejlepších letech, který se má stát v budoucnu jejím snoubencem a pak manželem, se skrývá otec dvou dětí. Věří Maršíkovi tolik, že mu odevzdá i své úspory, když chce pořizovat nábytek do jejich společné domácnosti. Maršík peníze přijme a pozvolna je utrácí a zapomíná úplně na úmysl s domkem. Dostal se tam, kam nechtěl, a když je věc už tak pokročilá, že přiznat se nelze a Alžběta od něho očekává sňatek, rozhodne se ji odstranit. Učiní tak ale způsobem natolik průhledným, že se mu policie octne brzo na stopě. Záhy je Maršík zatčen. Ve vlastní duši je velmi zmaten a necítí se vinen, poněvadž v nedostatku autokritiky považuje všechny své počiny za správné. Je odsouzen k trestu smrti."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ