1.	Životopis Karla Jaromíra Erbena

2.	Sbírka Kytice

3.

Vrba

4.

Závěr

"Kytice je sbírkou balad, Erben zaujímá čtenáře rychlým dějovým spádem a dramatickým podáním. Balada (odvozeno od románského ballare = tančit, qwaelawd = anglická epická píseň 14. století) - báseň s ponurným obsahem a spádným dějem. Od svého vzniku prošla řadou změn - od původního tančení na milostné písně až k dnešnímu označení - ponurá skladba. Balad je několik druhů - sociální (obsahuje zpravidla proměnu - zemřela matka, voní po ní mateřídouška), fantastická - tragické střetnutí postavy s démonickou silou, umělá - známe autora (Goethe, Čelakovský, Erben, Neruda) a lidová (Osiřelo dítě).
Jazyk Kytice je spisovný, bohatý, plně využívá prostředků češtiny 19.století. Vyskytují se v ní básnické i řečnické figury, přímá a nepřímá pojmenování. V básni Vrba Erben použil epiteton - vrbu s bílou korou, přirovnání - Studené jest to tvé tělo, / jak by zpráchnivěti chtělo. Dále pak z nepřímých pojmenování použil personifikaci - Mocné slovo mračna vodí,/ v bouři líté chrání lodí. Asi nejčastěji používá Erben v této básni figury. Například epanastrofu -"Paní moje, paní milá, / vždycky upřímná jsi byla, / vždycky upřímná jsi byla - / jednohos mi nesvěřila., apostrofu - Ó ty vrbo, vrbo bílá, / což jsi ty mne zarmoutila!, inverzi - Paní moje, paní zlatá, / zdali nemocí jsi jata?.
Často používá přímou řeč (muž mluví k vrbě), dialog (muž mluví se ženou, babou a vrbou).
V Kytici je užit rým sdružený, střídavý i obkročný. Ve zmiňované skladbě je použit rým sdružený ( aa bb cc dd …) - Ani ruchu, ani sluchu, / ani zdání o tvém duchu. / Studené jest to tvé tělo, / jak by zpráchnivěti chtělo. Rým je zvuková shoda na konci verše, Erben použil v této skladbě převážně rým jednoslabičný, poslední slabiky verše jsou stejné - Paní moje, paní zlatá, / zdali nemocí jsi jata?.
Verš je sylabotónický, to znamená, že se střídají pravidelně slabiky přízvučné a nepřízvučné.
Ze stop se nejčastěji objevuje trochej - Paní moje, milá paní, / jaké je to tvoje spaní? a daktyl - Ani ruchu, ani sluchu,/ani zdání o tvém duchu.Ve Vrbě jsou verše, které se vracejí několikrát ve stejném znění nebo s malými obměnami. Nejčastěji se opakují třikrát - Paní moje, paní milá,… Paní moje, paní zlatá,…

Autor v této básni naznačuje tři hlavní myšlenky: spojení člověka s přírodou (vrba - žena), lásku muže (poražení vrby - smrt ženy) a mateřství (kolébka - píšťalka). Dále se tu objevují tři základní pilíře všech jeho básní: vina (žena neřekla o svém prokletí muži, muž ji nevědomě zabije), trest (smrt ženy, zabití matky dítěte) a odpuštění (matčina náruč, matčin hlas). Erben poukazuje na to, že osud se nedá ničím ovlivnit. Tím nám v básni Vrba říká, že se nemáme snažit zasáhnout proti osudu a ani ho nijak ovlivňovat.
Tato báseň se mi zdála lehká k pochopení, jsou zde znatelně vidět tři základní rysy Erbenových děl. Ve Vrbě příliš nepopisuje okolní krajinu, tak jako třeba ve Vodníkovi, ani děj není tak složitý k pochopení. Celkově, pokud si tuto báseň převedeme do současnosti, vidíme jasný příběh - láskyplný vztah dvou lidí zatížený dávnou kletbou, která způsobí smrt i neštěstí. Podle mě v této básni Erben nepoužívá tolik metafor, přirovnání a symbolů, jako je tomu v jiných básních, děj je jasný. Většina textu je pojata jako dialog, proto si myslím, že tu není tolik skrytých symbolů, a pokud ano, lze je celkem lehko pochopit."