"Charakteristika díla
Kytice je sbírka 13 balad (=lyrickoepických veršovaných skladeb s pochmurným dějem, tragickým závěrem, zachycují marný zápas člověka s přírodními nebo společenskými silami) vycházejících z ústní lidové slovesnosti.
Sbírka Kytice má ve své původní podobě (tedy bez Lilie) zvláštní kompozici, co se týče tématiky a použití uměleckých prvků. První a poslední skladba (Kytice, Věštkyně) navazuje na lidovou slovesnost. Ve druhé a předposlední (Poklad, Dceřina kletba) je motivem narušení základního etického vztahu matka - dítě. V třetí baladě od začátku i od konce (Svatební košile, Vrba) je zobrazena přeměna člověka, převtělení jeho duše (po smrti). Ve čtvrté ze začátku i z konce (Polednice, Vodník) vystupují v hlavní roli nadpřirozené bytosti. Pátá od začátku i konce (Zlatý kolovrat) se zabývá motivy viny, jejího vykoupení a pokání. Dvě prostřední básně uvažují o propojení lásky a smrti. Tento znak Erbenovy Kytice se nazývá princip komponovanosti, tzn. osové řazení balad, kde zrcadlově protilehlé básně mají stejné atributy.
Hlavními hrdinkami jsou většinou ženy, převážně matky, které prostřednictvím své mateřské lásky ubližují i pomáhají. V Kytici vystupuje postava matky nepřímo, kdy to je jen její duše, která sesílá dětem vzpomínku v podobě mateřídoušky. V Pokladu už se ale najednou objevuje matka, která dá přednost bohatství a majetku před svým dítětem. Matka z Polednice se zase snaží své problémy s dítětem řešit výhružkami, sama je ale tak unavená, že si představuje přítomnost Polednice a dítě zadusí, protože si myslí, že je chrání. Ve Zlatém kolovratu hraje roli matka, která se snaží na úkor nevlastní dcery získat štěstí pro tu vlastní, tím ji ale přivede na smrt. Matka z Vodníka zase nechce propustit svou dceru a raději dopustí, aby jí Vodník zabil vnoučka. Ve Vrbě dítě přijde o matku tentokrát vinou své otce, ale může být s ní díky vrbě, která nese část její duše. Matka zámeckého pána z Lilie zavraždí svou snachu, aby syna před ní ochránila. Dcera z příběhu Dceřina kletba vyčítá matce, že ji špatně vychovala, že z ní udělala matku příliš brzy a že ji přivedla k vraždě svého dítěte.
Dalším rysem balad ve sbírce Kytice je to, že postavy přijímají svůj trest, podřizují se tak svému osud (oproti romantickým hrdinům, kteří touží po svobodě) a to, i když hřešily bez úmyslu. V jednotlivých básních není přesně vyjádřen čas a místo děje, to ustupuje do pozadí, aby byl prostor pro zdůraznění faktu, že člověk se nemůže vzpírat nadpřirozeným silám (osudu) a bytostem (vodníkovi, polednici). Pohádkovost děje pak dotváří vedle nadpřirozených postav a kouzelných předmětů i typická „pohádková“ čísla – 3, 7.
V ději jednotlivých balad se dají nalézt dvě výkladové linie – pohanská a křesťanská, což je zapříčiněno tím, že skladby vychází z ústní lidové slovesnosti, jejíž základy lze nalézt již v pohanské době a později byla ovlivněna křesťanským náboženstvím.
Skladby jsou psány veršem. Autor používá rýmy sdružené (nejčastěji), střídavé, občas také obkročné. Vyskytují se tu trochejské (=jedna doba těžká a jedna lehká) a daktylské (=jedna doba těžká a dvě lehké) rytmické stopy (tzv. sestupné).
Jazyk je spisovný, využívá spíše neutrální slova. Ve sbírce Kytice se však v závislosti na povaze básně objevují hovorové významy, citově zabarvená slova a archaismy. Pro ozvláštnění textu autor často využívá synonyma a antonyma.
K. J. Erben pracuje také se zvukovou stránkou básně – využívá eufonie (=libozvuk, tzn. nahromadění určitých hlásek pro náznak atmosféry, kombinace samohlásek, dvojhlásky ou, a souhlásky i, např. Holoubek – „Plakala, želela pro svého manžela.“). "

Důležité informace jsou v textu tučně zvýrazněny.