"Kompozice:
- báseň se skládá z devíti zpěvů, které jsou označeny římskými číslicemi. Úvod tvoří verše lidové písně z Chrudimska. Vrchol skladby se nachází ve zpěvu 8., když se splaší koně v alpském průsmyku a policisté vyskáčou z kočáru. V 9. Zpěvu je pak popsán příjezd do Brixenu.
- parodoval lidovou píseň tím, že celý příběh vypráví měsíci, se kterým se ztotožňuje. Dále využívá lidové slovesnosti v jednoduchém verši, písňové formě.
- v básni je výrazný rým a rytmus (trochej). – U (přízvučná, nepřízvučná)
- je použit lidový, hovorový jazyk. Vložena jsou také slova cizí (německá) a zastaralé výrazy.
- je použito: přirovnání, ironie, apostrofa (rozhovor s měsícem), přímá řeč, personifikace, zdrobněliny.
- každá sloka má 4 verše a přerývaný rým ABCB, nepravidelný (u satir)
- dílo je psáno jako monolog, ich-forma

Umělecké prostředky:
Ironie – slova nebo výrok se použije v opačném významu, než je běžné; poznáme ji pouze z kontextu (Voltaire, Heine)… „Od všech z Vídně pozdravení, pan Bach je líbá, jsou-li prej zdráv, a tuhleto psaní po nás posílá.“
Sarkasmus – velmi silná ironie, kousavý, jedovatý výsměch, převažuje nenávistný nebo cynický pocit, autor jej nezastírá…“Bach mi píše jako doktor, že mi nesvědčí v Čechách zdraví, že prej potřebuju změnu povětří.“, Ach Ty vládo, převrácená vládo!, Národy na šňůrce vodit chceš, Ale čtyřmi koňmi na opratích vládnout nemůžeš.
Personifikace – neživým věcem nebo abstraktním pojmům se přisuzují lidské vlastnosti, případně činnosti, které obvykle vykonává člověk.… „Sviť, měsíčku, polehoučku, skrz ten hustý mrak, jakpak se ti Brixen líbí? – Neškareď se tak! Nepospíchej, pozastav se, nechoď ještě spat: abych s tebou jen chvilinku mohl diškutýrovat.“
Přirovnání – zakládá se na vnější podobnosti, je snadněji rozeznatelné od metafory díky přirovnávacímu příslovci jak, jako…“Hloupost mezi národy je bezedná jak drška armády.“

Jazykové prostředky:









Ukázka pochází ze třetího zpěvu, kde Havliček popisuje, jak si pro něj přišli policisté a předali mu psaní od Bacha.
Ve třetí sloce používá Havliček sarkasmu.
Zastaralé výrazy: žandarům, dušno
Hovorová slova: outraty, ouřední, prej, teprv
Personifikace: …rozumíš-li ouřední němčině, přečti si ho sám… promlouvá k měsíci
Oktrojírka: vnucená, nařízená ústava ze 4. Března 1849, která oklešťovala vymoženosti revolučního roku 1848, vnucena panovníkem
Inverze: že on tedy schválně pro mne kočár sem poslal

Slovní zásoba odráží dobu národního obrození, tudíž některá slova nejsou současnému člověku známá zastaralé výrazy historismy (např. žandarm, krágle, poděbradka, stafáž, turbace a další). Některá slova se zase vyskytují v tvarech, které dnes už běžně neužíváme – např. diškutýrovat, hošek, teprva, alpejská (krajina), postiljon, outraty, jsemť aj. Havlíček si ve své básní často oslovuje měsíček a říká svou elegii jakoby jemu (= apostrofa). Jednou nebo dvakrát se také obrací na čtenáře a na rakouskou vládu. Používá i řečnické otázky.
Skladba má rychlý spád, často se zde vyskytuje přímá řeč a dále například krátké úvahy.

Další čeští i světoví romantičtí spisovatelé:
Božena Němcová
Karel Hynek Mácha
Karel Jaromír Erben
Walter Scott
George Gordon Byrin
Alexandr Sergejevič Puškin
Victor Hugo
George Sand

Vliv:
Karel Kavlíček Borovský se stal vzorem pro celou Nerudovu generaci. Z Havlíčkova básnického díla, ale i z jeho teoretických a kritických prací čerpaly všechny směry literatury 2. poloviny 19. století a částečně i 20. století.

Karel Havlíček Borovský
Český básník, novinář a politik Karel Havlíček se narodil v roce 1821 v obci Borová / dnešní Havlíčkova Borová/ u Přibyslavi
Pocházel ze zámožné kupecké rodiny. Vystudoval gymnázium a poté začal v roce 1838 studovat v Praze filozofii. Havlíček vstoupil do kněžského semináře - chtěl se stát vlasteneckým knězem. Jeho cíle však vzaly za své. Přestává věřit, že modlitba může způsobit ve světě změnu k lepšímu. V roce 1841 je ze semináře vyloučen.
Poté pracoval v letech 1842-1844 jako vychovatel v rodině univer. profesora v Moskvě. Cílem této cesty bylo seznámit se se vším, co k Rusku patřilo. Poměry v carském Rusku byl však šokován. Tyto zkušenosti využil ve své tvorbě. V červenci 1844 se Havlíček vrací do Čech a v dubnu 1845 do Prahy. Jeho cílem bylo najít si solidní zaměstnání a věnovat se literární tvorbě. Snažil se vysvětlit vše tak, aby to chápali i prostí čtenáři.
V dubnu 1848 pracoval jako redaktor Národních novin a v červenci byl zvolen poslancem říšského sněmu. Díky Havlíčkovi měly Národní noviny velký vliv na české veřejné mínění. Lidé hltali jeho epigramy a satirické popěvky, které měly větší úspěch než projevy politiků.
Když Rakousko začalo obnovovat absolutistickou vládu, většina českých liberálních politiků zanechala svojí činnosti. Havlíček se v Národních novinách postavil na odpor a 13. dubna proto stanul před soudem. Porota ho uznala nevinným. V lednu 1850 se přestaly jeho noviny vydávat. Havlíček se však nevzdal a v květnu začal v Kutné Hoře vydávat politický týdeník Slovan. Byl proto šikanován policií i soudem. Slovan se nesměl rozšiřovat mimo Kutnou Horu. V listopadu se ocitl znovu před soudem, ale opět byl shledán nevinným.
Havlíček se rozhodl pro koupi statku, kde by se věnoval hospodářství a psaní. 16. prosince 1851 byl zatčen a odvezen do Brixenu, kde musel žít ve vyhnanství tři roky. I tam se snažil studovat, překládat a tvořit. Z Brixenu se vrátil v květnu 1855. Pár dní před jeho návratem mu zemřela žena.
Do Prahy mohl jen na návštěvu, trvalý pobyt mu nebyl povolen. Čekalo ho tam odmítavé chování jeho známých. Jen Palacký, Němcová, Trojan a pár dalších přátel se k němu veřejně hlásilo i přes atmosféru strachu vyvolanou Bachovým absolutismem. V té době mu lékaři diagnostikovali pokročilou tuberkulózu. Zemřel velmi brzy, v pětatřiceti letech.
Karel Havlíček Borovský je považován za zakladatele českého politického novinářství. Celý život bojoval proti absolutismu. Získal si velké sympatie českého lidu. "

Práce je doplněna o obrázek a některé informace jsou v textu barevně podbarveny.