"Čapek Karel (1890 – 1938)

Karel Čapek se narodil v roce 1890 v Malých Svatoňovicích v rodině venkovského lékaře. Jeho otec byl typ dobrého a laskavého venkovského intelektuála se značnou šíří kulturních zájmů. Výtvarné záliby bratra Josefa a hudebnost sestry Heleny přispěly k vytvoření příznivého prostředí pro vývoj budoucího spisovatele. Ostatně o tři roky starší bratr Josef byl také literárně a výtvarně činný, sestra Helena je autorkou několika próz a především vzpomínkové knihy Moji milí bratři. Po studiích na gymnáziu v Hradci Králové, Brně a Praze navštěvoval Karel Čapek Filosofickou fakultu University Karlovy. Po získání doktorátu působil krátkou dobu jako knihovník a vychovatel, od roku 1917 již pracuje jako novinář. V novinářské práci využil šíři svých zájmů a zájem o příběhy prostých lidí. Nejprve pracoval v Národních listech, od roku 1921 až do své smrti v Lidových novinách, s nimiž je jeho jméno nerozlučně spjato. Měl významný podíl na profilu tohoto deníku. V letech 1921 – 1923 působil také jako dramaturg a režisér Vinohradského divadla. Karel Čapek se stal prvním předsedou československého PEN klubu, zúčastňoval se proto mnoha světových konferencí a navázal cenná přátelství s evropskými literáty. Rok 1938 znamenal pro Čapka nejtěžší období jeho života. Mnichovská dohoda symbolizovala pád systému, ve který věřil, a kterému zasvětil velkou část své tvorby. Zánik demokracie a občanských svobod a bolest národa nad politickou katastrofou se bohužel provinila i útoky na jeho osobu. Denně dostával surové anonymní dopisy právě od těch drobných lidí, v jejichž dobré jádro tolik věřil. Podlehl těžkému zápalu plic o Vánocích 1938. Bratr Josef podlehl na jaře 1945 tyfové epidemii v koncentračním táboře. Karel Čapek se oženil za populární herečku Olgu Scheinpflugovou, velice inteligentní a vzdělanou ženu, která byla také literárně činná.
Próza
Svá první prozaická a dramatická díla napsal Karel Čapek společně s bratrem Josefem. Dochází v nich ještě k vyrovnání autorů s moderními evropskými směry – novoklasicismus, kubismus. Jedná se o povídkové soubory. Zároveň však již v těchto dílech bratři objevili jedno ze svých základních témat – svět technické civilizace. Obdivují jeho dravý rozvoj, zároveň však jsou jím znepokojeni. Jejich prózy jsou ironickým a parodistickým pohledem na svět, ve kterém žijí.
Zářivé hlubiny a jiné prózy (1916), Krakonošova zahrada (1918) s náměty z rodného kraje.
Boží muka. Tato kniha z roku 1917 byla první Karlovou samostatnou sbírkou próz Celkově je prostoupená pesimismem z nemohoucnosti poznat absolutní pravdu. Známá je povídka Šlépěj, ve které autor pátrá po původu osamělé jedné šlépěje na zasněženém poli.
Podobný pesimistický náboj a zaujetí člověkem jako základní princip tvorby se ukazuje i na Čapkově souboru povídek Trapné povídky (1921).
Čapek – povídkář – je charakteristický snahou o oslovení lidového čtenáře, sleduje příběhy zdánlivě obyčejného, malého člověka, který ve všedním životě zažívá nevšední situace a drobná dramata. Velké množství povídek má detektivní náboj.
Tento typ próz je zastoupený v Čapkových dílech Povídky z jedné kapsy a Povídky z druhé kapsy (1929). Základním motivem je stále tajemství, je zde však již podáno i jeho vysvětlení.
Čapkovy drobné prozaické práce jsou ovlivněny jeho novinářskou praxí, kromě povídek psal také fejetony, črty, soudničky. Všechny jsou psány výjimečně bohatým jazykem, využívajícím množství synonym a všech stylových vrstev.
Fejetony a povídky jsou shrnuty například v knihách Zahradníkův rok ; Jak se co dělá ; O lidech.
Čapkovu mnohostrannost dokazují i knihy jeho cestopisů Italské listy (1923) a Anglické listy (1924). Humornou formou zde líčí život v dané oblasti.
Velkou část tvorby Karla Čapka zahrnují díla utopistická. Z prózy jmenujme romány Továrna na absolutno (1922) a Krakatit (1924) a pozdější Válku s mloky (1936). Všem Čapkovým utopistickým pracím je společné přesvědčení, že člověk nemá zasahovat do běhu světa, autor vyslovuje nedůvěru v možnosti člověka udělat svět lepší jeho vynálezy. Naopak, tyto výsledky lidského bádání mohou svět uvrhnout do zkázy. Do románů se výrazně prolíná satirický a skeptický náboj.
Továrna na absolutno je věnována zvláštnímu vynálezu, karburátoru, který rozbíjí atomy hmoty, současně uvolňuje absolutno – boha. V okolí karburátorů tak dochází k hospodářskému a ideologickému chaosu, vzniká světová válka, svět je zachráněn jejich zničením, které se podaří vojákovi ze Savojska.
Krakatit patří k Čapkovým nejslavnějším románům, hlavním námětem je vynález třaskaviny, která by byla schopná zničit svět. Látka i návod na její výrobu je nakonec zničena. Vynálezce, inženýr Prokop, dochází k poznání, že je lepší dělat méně viditelné, ale o to prospěšnější věci pro lidstvo.
Válka s mloky se od předešlých utopií odlišuje dobou svého vzniku – 1936. Jejím jasným poselstvím není již celková potřeba humanismu, ale jednoznačná kritika německého fašismu. Jedná se o líčení hrůzné krutovlády inteligentního druhu mloků.
Počátkem třicátých let vydává Karel Čapek svou volnou trilogii Hordubal, Povětroň a Obyčejný život (1933 – 1934). V těchto dílech se věnuje tzv. noetické problematice, tedy otázkám pravdy lidského života. Nachází více možností pro vysvětlení lidského osudu. Trilogie je spjata především tímto filosofickým názorem.
Hordubal je karpatský horal, který se vrací po osmi letech z Ameriky, zjišťuje nevěru své manželky a je následně zabit ženou a milencem. Čapek sleduje vyšetřování této násilné smrti.
Povětroň jsou vlastně tři krátké prózy, sledující osud jediného člověka. Psychologicky vykresluje domnělou povahu neznámého letce, který po nehodě umírá v nemocnici. Jeptiška, jasnovidec a básník rekonstruují jeho příběh každý podle svého.
Obyčejný život je životem nenápadného úředníčka. Sám rekapituluje svůj život a uvědomuje si šíři své vlastní osobnosti, resp. Možností pohledu na sebe samého.
Čapkovy poslední romány sledují kromě psychologického pohledu také širší sociální okolnosti.
Jde o román První parta z roku 1937, jehož děj se odehrává v hornickém prostředí, oslavuje lidskou statečnost při záchranných akcích důlních neštěstí
.Posledním Čapkovým románem je torzo Život a dílo skladatele Foltýna (1939), řešící problém umělecké odpovědnosti. Hrdina si hraje na umělce, je to však pouhý klam, sám je bez nadání. Příběh sestává z jednotlivých výpovědí při soudním procesu.
Drama
Čapkova dramatická tvorba je velice různorodá.
Jeho první hra, uvedená na jevišti, byl Loupežník (1920). Jde o oslavu mládí a lásky – otec chrání svou dceru marně před mladíkem „loupežníkem“, objeví se však dívky sestra, která také kdysi uprchla za láskou a nyní se nešťastná vrací zpět.
Světovou proslulost získala Čapkova následující hra R.U.R. (1921), ve které se odráží autorovo okouzlení rozvojem moderní techniky, zároveň však obavy o osud lidstva. Námětem je vytvoření umělého člověka – robota. Robotů přibývá, nakonec se vzbouří a zničí lidstvo. Čekalo by je však vymření, dva z nich jsou obdařeni citem, zamilují se do sebe a tím je život zachráněn.
Spolu s bratrem Josefem napsal Karel Čapek hru Ze života hmyzu (1922). Jedná se o satiru na lidské slabosti, tulákovi jsou předváděny alegorické výjevy z lidského života – touha po moci (mravenci), po majetku (chrobák).
Oba bratři napsali také hru Adam Stvořitel (1927), ve které vynálezce zničí svět, aby založil svět nový, který bude ještě horší.
Vrcholu své dramatické tvorby dosáhl Karel Čapek ve třicátých letech, kdy vznikla dvě jeho slavná protifašistická dramata Bílá nemoc (1937) a Matka (1938).
Hlavním hrdinou Bílé nemoci je doktor Galén, symbol humanity. Diktátor, ovládající svět, onemocní záhadnou „bílou“ nemocí. Galén, který vynalezl protilék, je ochoten diktátora uzdravit pod zárukou trvalého míru. Paradoxně je však udupán rozlíceným davem. Hra ukazuje nebezpečí diktatury
.Poslední hrou Karla Čapka je Matka. Čapek zde vychází ze své pasivity a vyzývá k boji za záchranu lidskosti. Toto odhodlání je symbolizováno v postavě matky, která ve válkách manžela a všechny syny až na jednoho. Snaží se tedy zabránit jeho odchodu do boje, když však slyší o útoku nepřítele na malé děti, sama vysílá syna do boje.
Tvorba pro děti
Nesmíme opomenout ani Čapkovu tvorbu pro děti. Podílel se na modernizaci pohádek, které zcivilnil a přiblížil tak dětskému čtenáři.
Devatero pohádek (1932).
V populární knize Dášeňka čili život štěněte (1932) spojil text, fotografie a kresby.
Čapek také působil jako překladatel, nejznámější jsou jeho překlady z francouzštiny, především moderní francouzská poezie."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ