"Pohádka o Karlu Velikém
Zeyer Julius
Král Karel Veliký dlel s rytíři u hostiny, když tu zazněl před zámkem zvon, na který může zazvonit jen ten, kdo se dožaduje královy pomoci. Prosebník se neobjevil a sluhové oznámili, že kolem srdce zvonu je obtočena zmije. Král se šel i se třemi rytíř podívat ke zvonu. Zmije se pustila a dovedla je do lesa, kde veliká ropucha ohrožovala její mláďata. Když rytíři mláďata osvobodili, přinesla zmije Karlovi drahý prsten, posetý divnými značkami.
Jednou na lovu spatřil král sličnou spící ženu. Vrhl se na ni a vyznal jí lásku. Kráska mu řekla, že je vílou jménem Feja a že by ji k životu lidskému roznítila láska, o kterou by se nemusela dělit s jinou. Karel jí pak na oplátku vyprávěl svůj příběh - jeho otec Pipin se oženil na východě s krásnou dívkou Bertou, ale kojná ji odstranila, když vydávala svou dceru za královnu. Podvod zpozorovala teprve Bertina matka, Pipin ale nepravou manželku neopustil. Kdysi zabloudil král Pepin na lovu a přišel k mlýnu, kde žila Berta. Vzplál k ní láskou a ona ho poznala, tvářila se však, jako kdyby nic nezpozorovala. Vzdala se jeho lásce a počala mu syna, jímž je právě král Karel.
Když bylo Karlovi čtrnáct let, poslala ho matka do Paříže, aby vyhledal svého otce. Byl od něho uvítán a uznán jeho nástupcem, Berta se pak objevila u dvora jako pravá královna. Když po Bertině smrti Karlovi nevlastní bratři namlouvali králi, že ho chce svrhnout z trůnu, uprchl do Španělska, kde zachránil trůn toledskému králi, jenž mu za to slíbil dceru Galénu za manželku. Ta je nyní v klášteře. Karlovo srdce však nyní náleží jen krásné víle...
Feja zpozorovala u Karla čarovný prsten a vyžádala si ho. Od té doby ji nemohl Karel opustit a dal se s ní oženit. Jednou jí chtěl setřít malou krůpěj na rameni - značku jejího původu - a zabil ji tím. Před smrtí si Feja vložila prsten do úst. Mladý rytíř Bernardin měl podivuhodný sen: vzal mrtvole prsten a hodil jej do jezera. Záhy uviděl, že král vzplál láskou k jeho osobě. Bernanrdin náhle poznal tajemnou sílu prstenu, vylovil jej a odevzdal biskupovi, jenž jej zanesl Galéně. Ta se s biskupem vydala do Francie, Karel jí spěchal vstříc, pojal ji za manželku a byli spolu šťastni. Galéna pak hodila prsten do posvátného pramene.
Karel měl být trestán Bohem za smrt víly. Karlova sestra Blanciflóra se proto vydala na pouť do Bretoňska. Tam se zamilovala do chudého rytíře Bazina, jenž jí a družkám jejím poskytl pohostinství. Bazin je doprovodil do Paříže a Karel ho vyzval, aby zůstal u dvora. Bretoňci se ale zastesklo po domově, rozloučil se v pláči s Blanciflórou a chtěl králi oznámit své rozhodnutí. Král zpozoroval jejich vzájemnou lásku, přinutil sestru ke sňatku s jiným rytířem a Bazina zbavil majetku a obvinil ho ze zrady.
Ve snech se Karlovi zjevil archanděl Gabriel, který ho vyzval, aby se vydal na loupež. Karel uposlechl, v lese byl přepaden jezdcem, přemohl jej a povalil. Jezdec se přiznal, že je rytíř Bazin a že se stal loupežníkem, protože byl nespravedlivě okraden o majetek. Žádal, aby "lupič" zanesl jeho hlavu Karlovi, srdce však pochoval v chrámu sv. Juliana na místě, kde klečívá Blanciflóra. Karel řekl, že sám je také loupežníka a vyzval Bazina, aby jeli spolu. Dostali se na hrad a slyšeli Egmonda, jak oznamuje manželce Blanciflóře, že chystá spiknutí proti Karlovi. Třetího dne skutečně podnikl útok na Karla, Bazin ale ránu odrazil. Po mši v souboji Bazin zabil Egmonda a byl oddán s Blanciflórou."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ