"Píseň o korunování krále Lovise
Zeyer Julius
Karla ke konci života trápilo, že jeho syn Lovis nemá rytířského ducha. Těšilo ho však, že mladý rytíř Giljom, syn Emeriho, byl jeho přítelem. Když šel Giljom ke královskému dvoru, utkal se se Saracény, kteří jako poslové krále Tybalta jeli k oranžskému králi Klarielovi požádat o ruku jeho sestru Orabelu. Giljom Saracény porazil a odňal jim koně. Ty potom Orabela poslala darem Tybaltovi.
Giljom vyznal Orabele lásku a ona po čase počala jeho city opětovat - zato ji bratr nechal uvěznit. Giljom však Tybalta, dobývajícího hrad Giljomova otce, usmrtil, lstí se pak dostal k Orabele a unesl ji. Potom se vypravil s vojskem proti Oranži a dobyl řadu měst pro krále Karla. Ten ho pasoval na rytíře a přijal mezi dvořany.
To ale nebylo vhod knížeti Ernaltovi z Orleanu, jenž chtěl ovládat Lovise. Lovis byl synem Karla a Sibyly. S tou se Karel seznámil, když se vracel z opatství, kde oplakával smrt Rollanda a ostatních rytířů. Dokonce papež byl pozván, aby sloužil slavnou mši, kde Lovis bude korunován králem. Po vykonané mši Ernalt Karla požádal, aby králem korunoval jeho samotného, dokud Lovis nedospěje. A hned si k úžasu Karlovu i všeho shromážděného lidu vsadil korunu na hlavu. Vtom se však vřítil do chrámu Giljom a Ernalta usmrtil. Karel korunoval Lovise a přijal Giljomův slib, že bude věrným královým ochráncem. Potom se hluboce zamyslil, zjevili se mu ženy, které miloval, a věrný přítel Rolland - a v tichém přemýšlení zemřel. Byl posazen na zlatý stolec v hluboké kobce."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ