"Zeyer Julius (1841 - 1901)

Prozaik, epický i lyrický básník a dramatik, bývá obvykle řazen k lumírovské generaci, přesto je však autorem výjimečným a jeho exkluzivní tvorba i zaměření na světovost literatury ho přiřazuje spíše k novoromantikům či dekadentům z konce století. Narodil se v Praze, matka pocházela ze staropražské židovské rodiny, otec byl pražský měšťan vlastnící dřevařský závod, který měl později Julius převzít. Proto vystudoval reálné gymnázium, učil se jazyky a hodně cestoval. Poznal Evropu, Tunis, Turecko, Rusko, kde dvakrát působil jako vychovatel. Získal tak intenzivní kontakt se světovou literaturou, a proto se v jeho dílech objevuje záliba v cizích látkách. Střídavě žil v Praze a ve Vodňanech, před smrtí se natrvalo vrací do Prahy. Zeyerovo dílo je velmi všestranné jak po stránce žánrové, tak úsilím o poznání uměleckých a myšlenkových světových hodnot. Soustředil se především na popis tragédie jedince, čerpal ze zkušeností z cest, ale hojně používal svou fantazii. Velmi ovlivnil nastupující mladou generaci. Díky celkovému ladění svého díla bývá označován za novoromantika.
Próza
Fantastické povídky – drobné rané povídky
Ondřej Černyšev – román, který Zeyerovi získal první větší úspěch. Odehrává se v Rusku za doby Kateřiny veliké. Zeyer zde prokázal svou schopnost barvitě vypravovat o záhadných osobách a cizích světech
Román o věrném přátelství Amise a Amila – román z rytířské Francie, dějově i myšlenkově poměrně složitý, plný různých pověstí a orientálních motivů
Blaho v zradě kvetoucích broskví (Čína)
Gompači a Komurasaki (Japonsko)
Román ze současnosti
Jan Maria Plojhar – dvojdílný román ze současnosti, ve kterém se objevuje celá řada exotických motivů, autor se vyslovuje s nespokojeností nad malostí domácích poměrů. Z části se také jedná o psychologický román, čtenář je detailně seznamován s vnitřními rozpory hlavního hrdiny.
Dům U tonoucí hvězdy – novela, která varuje před zásadním ohrožením civilizace na Zemi. Tato krátká próza je plná filozofických úvah o umění, které pro neustálé uctívání rozumu opomenulo rozvíjet fantazii, smysl pro tajemství, záhady.
Tři legendy o krucifixu – mytologizující próza, složená ze tří povídek: Inultus sochařka nalézá v žebrákovi z Karlova mostu model k soše ukřižovaného Krista a postupně ho ničí (nakonec zabíjí), aby dosáhla nejvěrnějšího obrazu trpící tváře. Samko pták - slovanský námět; Samko vyrůstá na samotě a naučil se řeči ptáků. Nepřátelé zahubili jeho otce a matku, potom i moudrou "prabábu". Doputoval až do kláštera, kde pracuje v zahradě. Mniši jím pohrdali, ale Samko získal za přítele Ježíše. El Christo de la Luz – vychází z napětí mezi křesťanskou a židovskou vírou
Poezie
Mezi svými vrstevníky vynikl především epickými básněmi.
Vyšehrad – cyklus epických básní, které navazují na staré národní pověsti
Karolinská epopeja ¬– parafráze starofrancouzské epiky
V soumraku bohů, Grizelda
Trojí paměti Víta Choráze¬ – působí jako osobní vyznání a zpověď, představují syntézu Zeyerova díla
Drama
Stará historie – komedie z roku 1882
Šárka
Radůz a Mahulena – symbolistně využitá pohádka, byla hrána v Národním divadle s hudbou Josefa Suka. O lásce, která je schopna překonat nenávist a smrt."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ