"Sládek Josef Václav (1845 – 1912)

Básník, překladatel (přeložil 33 Shakespearových her) a organizátor literárního života. Narodil se ve Zbiroze, jeho otec byl zedníkem, matka pocházela z malého hospodářství. Prožíval dětství mezi venkovskými lidmi ve starosvětském prostředí. V Praze absolvoval Akademické gymnázium, studoval jazyky a přírodní vědy. Literárně začal tvořit jako ruchovec, v almanachu Ruch podchytil literární začátky svých vrstevníků. V sedmdesátých letech se připojil k názorům lumírovců a své organizační schopnosti projevil jako velmi schopný redaktor časopisu Lumír. Dříve však, než se k redaktorské činnosti dostal, prošel celou řadou zaměstnání. Dva roky strávil v Americe (která ho inspirovala i v jeho další tvorbě), kde se živil jako učitel, prací na farmě a na lodi. Tragicky do jeho života zasáhla smrt první manželky, ve své tvorbě se k této události často vracel, přestože žil v novém, vyrovnaném manželství. Měl jednu dceru Helenku, které věnoval několik knih dětské poezie. Ke konci života trpěl těžkou nevyléčitelnou nemocí.
Oproti svým vrstevníkům Sládek vynikal střídmostí a zamlklostí verše, typická je pro něho zkratkovitost, pointa. V jeho poezii dochází poměrně často ke sblížení moderní reflexivní básně s lidovými popěvky, pořekadly. Oproti S. Čechovi či J.Vrchlickému nezní ze sládkových veršů ani patos, ani mohutné výzvy, jeho řečnický projev je spíše úsečný a střídmý. Lyrik spíše chmurných životních pocitů, skepse a nejistot, postupně hledající sebe sama a důležité životní opory, které nakonec nachází především v rodné zemi, v národě.
Americké obrázky (1913), soubor fejetonů a obrázků čerpající z cest po Americe, které Sládek posílal do Národních listů.
Básně (1875), Jiskry na moři (1879), dvě první Sládkovy sbírky, je z nich patrný zármutek nad ztrátou milované ženy. Kromě smutečního ladění básní nalezneme u nás neobvyklé náměty ze života severoamerických indiánů (Na hrobech indiánských, Papú)
Světlou stopou (1881), Na prahu ráje (1883), Ze života (1884), uplatňuje se drobná epika, sonet, balada, romance. Sbírka již optimističtějšího ladění, místy básník překvapuje svým humorem a zkratkou.
Sluncem a stínem (1887), předchozí střídmý výraz vystřídal dokonalejší verš lumírovské školy. Prohloubení vnímání společenských otázek, o přijímání života takového jaký je, s jeho kladnými i zápornými stránkami.
Selské písně a České znělky (1890), uplatnění písňové formy a sonetu. Obrací se zde k vlastenecké poezii a venkovskému životu, k přírodě.
Starosvětské písničky a jiné písně (1891), Směska (1892), pokračují v obrazech ze selského života a mají návaznost na ohlasy F.L.Čelakovského
V zimním slunci (1897), Za soumraku(1907), Léthé a jiné básně (1907), sbírky intimní a reflexivní poezie ve kterých vyniká meditativní lyrika. Ve sbírkách se básník vyrovnává s postupnými odchody svých blízkých, vlastní chorobou i předzvěstí své smrti.
Zlatý máj (1887), Skřivánčí písně (1888), Zvony a zvonky (1894), sbírky poezie pro děti"

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ