"Falešná kočička
Skružný Josef
Josef Skružný, dramatik tvořící zejména ve 20. a 30. letech 20. století, patřil mezi autory tvořící především pro lidová divadla, jejichž doménou byly veselohry fraškovitého rázu, založené především na situační komice. Napsal celou řadu jednoaktovek (Šťastný den pana profesora, Choulostivá situace, Vorlíčku, dej mi hubičku!,Darebák apod.) a také celovečerních her, z nichž velká část byla zfilmována. Patří mezi ně například Falešná kočička, Slečna prokuristka, Podvodnice, Románek na horách, Hříšnice, Spodničky, Ta naše Máňa atd.
Falešná kočička je veselohra o třech dějstvích a její první představení proběhlo v roce 1924.
V prvním dějství se seznamujeme s mladým zubařem Dr. Přeloučem, který hledá manželku – chudou dívku, aby si ji mohl vychovat k obrazu svému stejně tak, jak to četl v Pygmalionu. Proto se slečna Milča, dcera bohatého Janoty převlékla za chudou, nevzdělanou dívku, protože to je její jediná šance, jak získat milovaného muže. Pomoc jí přitom poskytuje Přeloučova hospodyně Strnadová, která má výčitky svědomí kvůli muži, kterého před lety opustila a on se proto stal pijanem. Svou pomocí Milče jakoby napravuje chybu z mládí. Přelouč se Milči, nyní prodavačky punčoch opravdu ujímá, je zaujat její krásou a s radostí se ujímá role Milčina učitele. Po půl roce je z Milči řádně vychovaná dívka, mluvící francouzsky a ovládající hru na klavír. Navíc je do ní doktor Přelouč zamilován až po uši. Jenže v momentu, kdy chce Milče vyznat lásku, vstoupí její údajný otec, ve skutečnosti jakýsi opilec Pleticha, kterého Milča uplatila, aby někdy přišel a představoval zlého otce, který vyžaduje návrat své dcery zpět do chudé chaloupky. Přelouč ho chce vyplatit, aby se Milči navždy vzdal, a proto mu nabízí jakýsi malý obnos. V této chvíli mu ale radí jeho přítel Chládek, aby Pletichu vyplatil jednou provždy nebo se mu do domu bude postupně trousit celé chudé příbuzenstvo. Přeloučovi se to zdá rozumné, nabídne tedy Pletichovi částku ve výši deseti tisíc. Dříve však než stihne podepsat šek vstupuje Milčin skutečný otec, který neví, co se vlastně děje a koho si to Milča chce vlastně vzít. Té se nakonec podaří tatínka přemluvit, aby ji neprozradil. Jenže k Milčině smůle se v Přeloučově zubařské ordinaci ocitne její přítelkyně slečna Klára, od níž se Přelouč vše dozví a vykáže Milču ze svého domu jako komediantku.
Ve třetím dějství se shledáváme s nešťastným Přeloučem a Chládkem. Chládek když zjistí, že je Milča volná a navíc poměrně bohatá, rozhodne se o ní usilovat. Teprve nyní si Přelouč uvědomí svou chybu a požádá Milču o ruku. Zároveň se dovídáme, že opilec Pleticha je bývalý přítel hospodyně Strnadové, která ho radostně přijímá zpět.
V této hře jasně vystupuje styl typický pro veselohry této doby – postava dívky, která vcelku přesně ví, co chce a jakým způsobem toho dosáhnout. Postavy často mění svou identitu, což bývá hlavní příčinou k vtipné zápletce. Oblíbená u divadelních her také byla jakákoli variace na hru Pygmalion, která je zde dokonce přímo zmíněna."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ