"Třetí rota - Světla na východě
Kopta Josef
V městečku, kde měla třetí rota své nové stanoviště, byl utábořen také pluk divokých Kavkazanů. Jejich plukovník přijal rotného Suka velice laskavě, když se mu jako místnímu veliteli přišel představit. Plukovník bydlel na zámečku jako host hraběte. Ten však neschvaloval zradu Čechoslováků a vůbec se choval k Sukovi velmi upjatě. Čeští vojáci se rozhodli, že dokáží místní veřejnosti svou kulturnost založením veřejné akademie. Do městečka se dostávali informace poměrně snadno - někteří příslušníci roty chodili denně do kavárny, kde si mohli číst noviny a různé časopisy. Pak vypravovali druhým, co je nového. Řanda se dozvěděl, že už i jejich městečko má revoluční výbor, a požádal rotného, aby mohl s výborem navázat styky. Čechoslováci se přestávali spoléhat na cara jako osvoboditele, zato osobnost Masarykova vystupovala víc a víc do popředí.
V akademii se hrála ruská i česká hymna (Rosenkranc se ujal houslí). Po přestávce parodoval Kolář France Josefa a nakonec byl předveden veliký symbolický obraz "Pád tyrana". To už však plukovník neviděl. Jeho pluk byl narychlo odvolán ke štábu, aby chránil cara. Řanda, nedbaje akademie, zavítal do revolučního výboru, který tajně zasedal ve sklepě, a ujistil jej, že rotný je revoluci oddán z celého srdce. Má jen jediné přání: aby revoluční Rusko válku s Německem a Rakouskem dobojovalo.
V noci byl proveden převrat na všech důležitých úřadech. Převzetí proběhlo až podezřele hladce, ani přístav nekladl odpor. Ze střechy policejní budovy zavlál rudý prapor. Ráno vešly ve známost zprávy, že byl car sesazen a byla utvořena Prozatímní vláda. Když se rota ubírala městem na obvyklé cvičení, vzdala na povel rotného rudému praporu poctu.
Jeřábek byl vyslán jako delegát pluku na první sjezd Čechoslováků z Ruska v Kyjevě. Ve starobylém městem pozoroval postup a vývoj revoluce - nebyla už tak jednotná jako zprvu, rozkládala se v mnoho proudů. Naproti tomu u Čechoslováků nadšení a svornost rostly a kupily se kolem Masarykova jména. Jedné noci dostal rotný Suk nečekanou návštěvu: přiběhl k němu hrabě, majitel místního panství, se ženou i dcerkou a prosil ho, aby se jich ujal proti vzbouřením sedlákům, kteří obléhají jeho zámek. Rotný přemohl pocit nevole k aristokratovi, který se k němu ještě nedávno choval zpupně, ale odmítl poslat své lidi, aby stříleli do sedláků. Posadil uprchlíky do vojenského povozu a odvezl je na nejbližší stanici. Brzy se rotný dozvěděl, že mezi legionáři roste odpor k jeho osobě - zatímco on má plno jídla a krásnou světnici, většina roty musí jíst shnilé slanečky a spát po deseti v malé komůrce. Na tom však nebylo nic pravdy - rotný jedl to samé co ostatní. Brzy se ukázalo, že ničemnou lež šíří praporčík Benda. Suk ho donutil k přiznání. Benda měl již deset let syfilis a nenáviděl zdravé, spokojené lidi.
Sedláci vydrancovali zámek a žádali mír; chtěli, aby válka skončila. Růdl se tolik rozčílil, že dokonce roztrhal bolševické standarty. Rota se ocitla opět v zákopech. Kerenský - hrdina dne - povzbuzoval vojsko, už ztrácející chuť k boji, k nové ofenzívě. Tak se dostala i česká brigáda, útvar o třech tisících hochů, na frontu; poprvé se nemuseli spokojit s pouhými rozvědkami - měli podniknout drtivý útok na nepřátelské zákopy. Špión Rosenkranc odcizil v nestřežené chvíli před útokem rotnému důležité listiny, aby s nimi přeběhl k Rakušanům. Zadržela ho však noční rozvědka a při útoku zemřel. Rota se (stejně jako další české roty) hnala na nepřítele s takovou prudkostí, že dobyla ihned první linie, jak bylo zamýšleno, pak navíc rozdrtila nepřítele i na druhé a třetí linii. Jeřábek, třebaže byl zasažen do stehna i do plic, velmi se radoval z úspěchu své roty.
Pokračování ve III. knize - Chvíle nejsmutnější"

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ