"Rozina Ruthardová
Tyl Josef Kajetán
Josef Kajetán Tyl (1808 - 1856) po sobě zanechal dílo, které působilo i po jeho smrti a ještě dnes je důležitou součástí našeho kulturního dědictví. Rozina Ruthardová patří k drobným útvarům prozaickým z třicátých let zabývajících se historickou tematikou.
Rozina Ruthardová je krásná, černovlasá, rozmazlená, inteligentní a temperamentní dívka z předního Kutnohorského domu (dcera radního Jiřího Rutharda). Točí se okolo ní řada mladíků, ale ona si vybírá písaře Víta Plichtu, který má již od mládí jedinou lásku a budoucí nevěstu Adlinku. Ta je pravým opakem pyšné Roziny – světlovlasá, mírná, krásná, Víta miluje celým svým srdcem. Rozina se rozhodne si s Vítem jen pohrát. On se do ní ale zamiluje a přes domluvy přítele Adamce se odřekne Adlinky. Vzápětí ho Rozina chladně odsune a zaplete se s hrabětem Liebensteinem, který přijel do Kutné Hory na výzvědy pro císaře Albrechta (Kutná Hora zůstává věrna českému králi Václavovi II.). Rozina dokonce hraběti slibuje pomoc za cenu zrady vlastního města. Vít vše vyslechne a v prudkém vzplanutí hraběte zabije. Soud ho však díky Adamcově obhajobě a kvůli tomu, že byla Kutná Hora napadena ziskuchtivým Albrechtem, nechá prozatím město bránit. Vše nakonec dobře končí – Kutná Hora je zachráněna, Vít si bere Adlinku, Rozina je za zradu odsouzena do kláštera, ale umírá, přiotrávena jedem od proradného sluhy Bozděcha, který je popraven.
V Rozině Ruthardové (1839) je historická skutečnost zobrazena podobně jako v historických povídkách z dřívější doby. Nejširší rámec příběhu - Albrechtovo obležení Kutné Hory a slavné vítězství Čechů - přebírá autor z dějin a do tohoto historicky pravdivého rámce vkládá lokální pověst o Ruthardce. Autor si tedy vymýšlí celý ústřední děj o dceři váženého měšťanského domu, kterou dovedlo její sobectví až k zradě rodného města. Od několika historických osobností si autor vypůjčuje jen jména, dává je však postavám, jejichž charakter vytváří zcela sám.
V Rozině najdeme také řadu pozůstatků po konvencích romantických rytířských povídek - nejpatrnější jsou v motivu dávného hříchu Jiřího Rutharda a v postavě padoušského Rozinina sluhy.
Kutnohorská společnost z počátku 14. století je v povídce líčena podle předbřeznových maloměstských ideálů. V charakteristice Adlinky postihuje Tyl biedermeierovský ideál dívčí krásy, veselý společník Adamec, tajně zamilovaný do Adlinky, je obdobou mnoha veselých společníků s tajným bolem v srdci, kteří hojně vystupují také v Tylových povídkách ze současnosti. Všechny postavy této historické povídky ze 14. století žijí velmi intenzivním citovým životem, trpí rozporem citu a rozumu (Vít), povinnosti a lásky (Jiří Ruthard). Duševním procesům postav je v povídce ponecháno poměrně dost prostoru.
Ideálním obrazem ženy vlastenky je zde Adlinka. Není však středem povídky, funguje jako kontrast k Rozině. Rozina, špatnou výchovou zkažená dívka z předního měšťanského domu, je neobyčejně krásná, všestranně vzdělaná, ale morálně nezdravá a sobecká: když nemohla dosáhnout svého, pomstila se zradou na svém rodném městě."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ