"Lesní panna aneb Cesta do Ameriky
Tyl Josef Kajetán
Tato žertovná báchorka se zpěvy a tanci byla vytvořena v letech 1849 - 50. Ve hře jsou užity různé písně a verše, což přispělo k její široké popularitě. Co se týče generační tvorby, jedná se o obecný proud tvorby padesátých let devatenáctého století, kdy se řešila otázka útěků do ciziny.
Pan učitel Isidor Slovíčko má jediný sen - odjet do Ameriky, zaslíbené země. Jeho vyvolenou je Terezka, dcera venkovského kováře Jakuba Zázvory. Jakub Zázvora je prototypem nejryzejšího češství. Nechce dát ovšem Terezku chudému učiteli. Ten Terezku dostane, až když bude mít řádné hospodářství.
Dalším člověkem, který stále básní o Americe, je hospodský Barnabáš Pinta. Svou touhu dokládá dokonce názornými příklady - mladý žid Taussig už v Americe je a vše si vychvaluje. Isidor by chtěl odjed do Kalifornie a dělat tam učitele. Vydělal by si tak peníze pro Terezku, dokonce věří, že by Terezka odešla s ním.
Naprostý protipól takových názorů tvoří již zmíněný Jakub Zázvora, Terezčin otec. Vychvaluje vlast a nevěří na úspěch v cizině. Terezka je ovlivněna jeho názory, což přinese rozpor do jejího vztahu s Isidorem. Pohádají se právě na den svatého Jana Křtitele. Na tomto místě dochází k propojení reálného světa lidí se světem pohádkových postav. V tuto noc se lesní panny vydávají na zem, slyší nářky Terezky a rozhodnou se, že jí pomohou.
Isidor Slovíčko a hospodský Barnabáš s rodinou se skutečně vydávají do Ameriky. Po cestě je přepadnou cikáni, naštěstí ale nejsou zastřeleni - jen díky tomu, že se jedna z členek bandy zamiluje do Isidora. Šťastně tedy dorazí do Států.
Isidor dostane místo u rodiny Davisonů jako domácí učitel. Nemá se ale nikterak dobře, naopak je šikanován a ponižován. Ani Barnabáš se nemá zrovna nejlépe - dělá těžkou práci jako dřevorubec. Lákavé sny o štěstí v cizině se pozvolna rozplývají.
Navíc je celá skupina Čechů (společně s Taussigem, který se živí jako brusič nožů a nemá se také zdaleka tak dobře, jak se v Čechách vyprávělo) přepadena Indiány. Doma v Čechách se zatím chystá svatba. Terezka si má vzít souseda Kapouna.
Neúspěšní emigranti se vrací z ciziny zpět. Na poslední chvíli vše dopadne dobře - Terezka si může vzít Isidora, neboť vlasy, které byly potřeba pro kouzla víl, se proměnily v perly.
Vlastenecký závěr je umocněn společným zpěvem písně Kde domov můj, která poprvé zazněla v Tylově hře Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka.
V této hře se stejně jako v dalších Tylových báchorkách jedná hlavně o oslavu domova a českého lidu. Tyl zdůrazňuje jeho sílu, lásku, obětavost, věrnost, statečnost a schopnost aklimatizovat se i v cizím prostředí. Kritizuje v té době časté odchody do ciziny za prací."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ