"Dobrovský Josef (1753 - 1829)

Josef Dobrovský je první významný český jazykovědec, zakladatel slavistiky a historik. Byla to největší osobnost českého osvícenství a vůdčí duch první fáze českého národního obrození. Od následující jungmannovské generace obrozenců se odlišoval skeptickým postojem k možnosti oživení češtiny jako literárního jazyka a nesouhlasem s vyzdvihnutím ideje národa na nejvyšší místo hierarchie hodnot. Dokladem jeho postoje je odmítnutí pravosti Rukopisu Zelenohorského, vůči kterému se kriticky postavil jako jeden z mála představitelů tehdejší inteligence. Po studiích vstoupil v roce 1772 do jezuitského řádu, knězem byl vysvěcen až po zrušení řádu v roce 1786. Proto se mu také říkalo „modrý abbé“. V letech 1776 – 87 působil jako vychovatel u hraběte Nostice, poté v josefínském generálním semináři v Hradisku u Olomouce a po jeho uzavření v roce 1790 byl penzionován. Jako host žil do konce svého života u Nosticů v Praze. Svá ljazykovědná díla psal ovšem německy, nevěřil v rozkvět a velkou budoucnost češtiny.
Vědeckou činnost zahájil kritickými analýzami textů starých, zejména českých památek, z nichž nejproslulejší je Fragmentum Pragense Euangelii s. Marci vulgo autographi (Pražský zlomek evangelia sv. Marka)
K starým českým dějinám se vrátil později v souboru Kritische Versuche, die ältere böhmische Geschichte von späteren Erdichtungen zu reinigen (Kritické pokusy očistit starší české dějiny od pozdějších výmyslů).
Pro poznání vývoje a charakteru českého jazyka a literatury mají epochální význam jeho Geschichte der böhmischen Sprache und Literatur (Dějiny české řeči a literatury), Za vrcholné období vývoje české literatury považuje dobu veleslavínskou.
Lehrgebäude der böhmischen Sprache (Podrobná mluvnice jazyka českého). Jedná se o první vědeckou mluvnici češtiny. Navazuje v ní na češtinu z obodbí Kralické bible.
Deutsch-böhmisches Wörterbuch (Německo-český slovník). Tento slovník měl dva díly.
Pro slavistiku má základní význam jeho práce Institutiones linguae Slavicae dialecti veteris (Základy jazyka staroslověnského).
Studie k českým dějinám Geschichte der böhmischen Pikarden und Adamiten (Dějiny českých pikartů a adamitů) nesou výrazné stopy filozofického zaměření svého autora."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ