"Svět podle Garpa
Irving John
John Irving patří k významným americkým autorům dvacátého století. Narodil se roku 1942 v New Hampshiru, působil na katedře anglistiky na Mt. Holydec College, poté se už věnoval pouze spisovatelské práci.
Nejznámější díla: Svoboda medvědům (1969), Pitná kůra (1972), Svět podle Garpa (1978), Hotel New Hampshire (1981) a Pravidla moštárny (1985).
Román Svět podle Garpa začíná charakteristikou osobnosti Jenny Fieldsové, dívky pocházející z bohaté rodiny nejvyšších místních kruhů. Znechucená pokryteckou bohatou společností se rozhodla žít po svém, čistěji. Smýšlela silně feministicky a nechápala, jak může nějaká žena s mužem žít, natož spát. Muže nenáviděla, podceňovala, nedoceňovala, hanila.
Jejím přáním, ostatně jako přáním každé ženy, bylo mít vlastní dítě - nechtěla ale žít s mužem. Pracovala jako zdravotní sestra v jedné nemocnici pro veterány. Jednoho dne se v nemocnici objevil seržant Garp; byl nebezpečně raněn, měl úlomek střepiny v mozku a vlivem toho se vývojově vracel do embryonálního stavu. Jediné, čeho byl jako normální muž schopný, byla erekce. Jenny k němu navázala zvláštní citový vztah, pomáhala mu, ošetřovala ho, a když zjistila, že do jeho odchodu není daleko, rozhodla se, že s ním chce otěhotnět. Byl to totiž jediný muž, kterým kdy neopovrhovala, kterého si vážila a kterého milovala. Snad to bylo proto, že jí nikdy neublížil jako jiní muži.
Jenny skutečně otěhotněla a narodil se jí syn, kterého pojmenovala T. S. Garp. Odstěhovala se i s dítětem a přijala místo na Steeningské škole jako školní zdravotní sestra. Milovala literaturu a z celé nemocnice učinila jednu obrovskou knihovnu. Ve škole bydlela též rodina správce „Špekouna Štěpána“. Ten měl tři chlapce a dvě dívky, Cushie a Bainbridge („Plínu Pú“), která ještě v deseti letech nosila plenky. Když bylo Garpovi asi šestnáct let, navázal s Cushií čistě erotický vztah.
Ve škole bydlel také Ernst Holm s dcerou Helenou. Ta měla velice blízký, téměř dceřinný vztah k Jenny.
Po úspěšném složení maturity odjíždí Garp s matkou do Vídně. Poznává tamější kulturu a historii, naráží na spisovatele Grillparzera. Připadá mu příliš podivínský, ba přímo hrozný. Z tohoto popudu napíše povídku o hrůzostrašném penzionu „Penzión Grillparzer“. V povídce má majitel penzionu sestru, která vlastní cirkus, ale protože momentálně neví, kam jinam by šla, žije s ním. Tím však narušuje dobrou pověst penzionu.
Jenny pro změnu ve Vídni napíše svou autobiografii „Sexuálně podezřelá“. Kniha sklízí fantastický úspěch.
Po vydání knihy se Jenny s rodinou natrvalo odstěhuje na rodinné sídlo Dogs Head Harbourm. Přijíždějí sem také Garp a Helena, kterým se narodil syn Duncan. Garp je v domácnosti a stará se stará o Duncana.
Garp se setkává se stoupenkyněmi Ellen Jammesové, jedenáctileté holčičky, kterou znásilnili dva muži, a aby nemohla nikomu nic říct, vyřízli jí jazyk. Na protest proti mužskému šovinismu a chlípnosti si ženy také nechávaly vyříznout jazyky.
Garp měl podobný zážitek. Jednou, když běžel parkem, našel tam devítiletou holčičku, kterou právě někdo znásilnil. Tento hrůzný nález v něm utvrdil přesvědčení, že svět je násilný jenom kvůli mužům. A on je jedním z nich. Napsal o tom knihu „Otálení“: Hlavní hrdina bojuje proti fašismu ve Vídni. Jednou vypustí ze Zoo hladová zvířata, ta sežerou rozlícený dav a ruské osvoboditele. Chlapec je zabit. Po válce si matka uvědomuje, co se stalo, chce znovu zvířata vypustit, ale ta jsou nažraná a nechtějí vylézt z klecí. Matka je nešťastná. U lékaře zjišťuje, že má rakovinu. Z klece odešel pouze medvěd. Kniha končí jeho smrtí po nadýmání.
Garpovi a Heleně se narodil další syn - Walt. Později navázali sexuální vztah s jiným manželským párem. Během tohoto půlročního období vznikla další Garpova kniha „Druhý dech paroháče“. Pojednává o dvou manželských párech, z nichž každý je jinak postižený. Mají vzájemný poměr. Jedna žena otěhotní, druhý pár se rozvádí. Otec není nikdy jistý...
Mezi mnoha přítelkyněmi Jenny se objevuje i transsexuálka Roberta, která se stává Garpovou nejlepší přítelkyní.
Helena má poměr se studentem Michaelem Miltonem. Když se o tom Garp dozví, chce, aby to okamžitě ukončila. Helena souhlasí. Garp odejde s chlapci do kina, Helena je s Michaelem v jeho autě na příjezdové cestě. Garp se vrací, má hroznou nehodu, při které umírá pětiletý Walt, Duncan si vypíchne oko.
Všichni se zotavují u Jenny na Dogs Head Harbour. Po hrůzném zážitku S AUTEM píše Garp knihu „Svět podle Besenhavera“ Je to kniha o muži, který se tak bojí pohrom, jež by mohly stihnout jeho milované, až sám vytvoří atmosféru takového napětí, že se zdá, jako by ony pohromy měly skutečně přihodit. A také se přihodí.
Po nějaké době se vydavatel rozhodne, že knihu vydá, rodině ale doporučí, aby raději odjeli ze země - Rozhodnou se pro Vídeň. Kniha je poměrně úspěšná, vyvolá ale ostré reakce.
Zatímco jsou v Evropě, probíhají v Americe volby. Při jednom vystoupení je Jenny zastřelena fanatikem. Garp se vrací domů a vyráží na pohřeb své matky oblečen jako žena. Setkává se tam s Plínou Pú, která ho obviňuje ze smrti Cushie.
Garp utíká. V letadle si k němu přisedne Ellen Jammesová, prý nemá nikoho, přijela za jeho matkou. Garp se jí ujímá. Ellen tak žije s rodinou Garpových jako jejich dcera. Jenny zanechala Garpovi obrovské dědictví. Založil proto nadaci Jenny Fieldsové, která pomáhá všem ženám.
Ellen píše esej „Proč nejsem stoupenkyní Ellen Jammesové“ - vyjadřuje tak svůj názor na nesmyslné počínání žen a nenávist vůči nim za to, že ji nenechali v klidu se vyrovnat s hrůzným zážitkem. Esej byla vydána a měla fantastický úspěch. Jedna ze stoupenkyní Ellen se pokusila Garpa zabít, ale zaplatila za to vlastním životem.
Duncan maluje obrázky k povídce „Penzión Grillparzer“, která opět s obrovským úspěchem vychází. To posílí Garpovo sebevědomí a začíná znovu psát. Novou knihu „Iluze mého otce“ ale nedopíše, je zastřelen Plínou Pú. Helena se nekdy nesmířila s jeho smrtí, nikdy se už neprovdala. Duncan se stává malířem a Ellen spisovatelkou. Všichni zemřeli při nehodě."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ