"Vest Pocket Revue
Voskovec Jiří, Werich Jan
Na jaře 1927 vystoupili na jevišti Osvobozeného divadla nejprve jako hosté Jiří Voskovec a Jan Werich se svou hrou Vest Pocket Revue, která dosáhla nečekaného úspěchu, a zásluhou nové dvojice se Osvobozené divadlo změnilo z experimentální scény v profesionální soubor.
Poprvé se Vest Pocket Revue hrála ve dvoraně Umělecké besedy 19. dubna 1927. Premiéra měla být zároveň derniérou, účinkující i diváci počítali s tím, že půjde o zábavu na jeden večer, srozumitelnou hlavně spolužákům a známým obou autorů, kteří v publiku převažovali.
Vše začíná příchodem Blažeje Josska, který shání do své sbírky fotografií tu nejdůležitější – snímek rozzuřeného obličeje Kvidona Maria de la Camera van Obscura, nadutého spisovatele, dokonalého hlupáka a chorobného kliďase. Jediní, kdo by ho snad mohli rozzuřit, jsou Josskovi švagři Publius Ruka (Voskovec) a Sempronius Houska (Werich). Přestože jsou oba přesvědčeni o své genialitě, jejich blbost je bezmezná. Je tak velká, že hraničí s vtipností. Tito dva klauni bíle nalíčení v obličeji se tedy ujmou úkolu Kvidona vyhledat a rozčílit. Jenže tento spisovatel právě hledá nové podněty pro svůj román, který má být brzy dokončen, a prchá proto před svou osobní písařkou, která ho miluje. Oba švagři ho tedy s Josskem musejí sledovat. Při bouři na cestě do Ameriky však písařka málem utone, nebýt zachránce Jossky. Ona tedy zanevře na Kvidona a v New York se nechá s Josskem odat. Tím ovšem revuální cesta nekončí, protože se všichni rozhodnou jet na svatební cestu, kde se setkávají s dalšími postavami. Nakonec se všichni vrací domů.
Úspěch Vestpocketky byl obrovský a zcela nečekaný, nakonec se tato revue hrála více než dvěstěkrát. Prvotina dvou dosud neznámých mladých mužů byla něco tak odlišného od toho, na co byli lidé v tehdejším divadelnictví zvyklí, že se stala pražskou senzací. Voskovec s Werichem si svá představení sami psali, zároveň v nich hráli titulní postavy a svou hru navíc ještě doprovázeli hudbou a tancem.
Ve Vestpocketce byly vynalézavým způsobem sloučeny prvky konstruktivismu a poetismu, svým tvarem připomínala pohybovou obrazovou báseň. Těžiště hry přitom leží především v netradičním humoru, který byl velmi často vytvářen na jevišti zcela spontánně oběma hlavními představiteli. Ve Vest Pocket Revue se jedná především o parodii dobové situace v českém umění, přesněji řečeno v literatuře. Postava Kvida například svým typem zastupuje početnou řadu spisovatelů, kteří záměrně těžili ze sentimentality, exotismu a nasládlé erotiky, spisovatelů tzv. červené knihovny.
Zajímavé je, že hra nebyla improvizována v pravém slova smyslu, naopak, stála na pečlivě prokombinovaném a promyšleném textu a nácviku. dojem nepřipravenosti a spontánnosti vyplynul z toho, že komika V+W si neustále zachovávala napětí nečekaných zvratů."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ