"Taková ztráta krve
Suchý Jiří
Motto: Budete-li mít po představení pocit,
že je dobře, když se pokoušíme
o českou hudební komedii,
pak to pro nás
nebyla „Taková ztráta času“
Suchého a Šlitrova hra „Taková ztráta krve“ měla premiéru v sále Ve Smečkách 12. 10. 1960.
Hlavní postavy: chuligán Harry Bedrna; knihkupec František; učitel; redaktor; školník; děvčata Zdeňka s Vladislavou; Vlastimil Drábek; malá Zuzanka
Harryho Bedrnu hrál Waldemar Matuška, knihkupce Jiří Suchý, Zdeňku s Vladislavou Eva Pilarová a Pavlína Filipovská, Drábka Jiří Hrzán.
Hudební komedie o osmi obrazech, prologu a epilogu.
Příběh se odehrává v malém městečku jménem Chlebodary. Prodávat své knihy sem přijíždí knihkupec František. Hned v úvodní scéně se setkává s podroušeným opilcem Harrym. Současně přicházejí učitel a školník a Harryho kárají - měl by si prý vzít raději příklad z klenotu mezi chlebodarskou mládeží, Vlastimila Drábka. František nabízí všem svou knihu „Taková ztráta krve“ (Harrymu ve speciálním rodokapsovém vydání). Brzy se setkáváme s dalšími postavami, na scénu přitančí Zdeňka s Vladislavou, malá Zuzanka, dostaví se také redaktor zdejších novin. I on nabádá Harryho:
R - Z Vlastimila Drábka by sis měl vzít příklad!
H - Neznám!
R - Přece holič!
H (přejede si svůj plnovous) - Neznám holiče!
Všechny osoby, představené takto v prologu, dostávají od Františka „Takovou ztrátu krve“ - malá Zuzanka „Takovou ztrátu krvičky“ ve formě leporela. Redaktor začíná na scéně příběh nahlas číst - je to přesný obraz současného chlebodarského dění, příběh v příběhu. Chystá se soutěž o nejlepší obec. Redaktor chce napsat reportáž o Drábkovi jakožto vzoru chlebodarské mládeže. Shání proto o něm veškeré materiály. Na pomoc mu má přijít pan učitel, který se ale podezřele vymlouvá, prý by takový článek mohl ranit Drábkovu skromnost a poškodit ho zdravotně. Na scénu vpadne školník. Drábek prý není ve svém holičství, někdo ho jistě musel unést. Učitel nechce volat policii - jen žádnou paniku. Co kdyby tak Drábka někde načapali a celé město by přišlo o svůj vzor?! Všichni se vydávají pátrat po Drábkovi na vlastní pěst. Jediný učitel zůstává osamocen na scéně: „Co bych pátral, klíče od Drábka mám přece já!“ Vzápětí ale zjišťuje, že je ztratil.
Mezitím se odvíjí milostný příběh Vladislavy a Františka. Harry s Františkem se rozhodnou, že se sami zapojí do pátrání. Chtějí se v noci vloupat k Drábkovi. František navíc vyleká učitele tvrzením, že ví, kde Drábek je. Prý ve zdejším podniku Šumavan (ten má být navíc nevěstincem). Učitel je ze všeho zdrcen, ideály o vzoru mládeže se mu poněkud rozplývají. Scéna se poté přesouvá do školy. Do kabinetu pana učitele vchází školník - klíče totiž zůstaly zapomenuty v zámku. Uprostřed místnosti stojí nehybný Drábek. Školník s ním zacloumá, z Drábka se začíná sypat seno. Školník s hrůzou utíká pryč; učitel určitě nechal Drábka vycpat, aby měl vzor pro další žáky! Celá společnost se setkává v podniku Šumavan, opilý redaktor pije Ludmilu, zdrcený učitel se dožaduje služeb vykřičeného domu, Zdeňka s Vladislavou zde obsluhují, Harry s Františkem se vracejí po neúspěšném pátrání. Vloupali se do holičství a nalezli pouze seno na podlaze. Nečekaně přichází Drábek. Udělalo se mu nevolno, padá, František a Harry ho tedy odvádějí domů. Školník přináší učiteli dopis, který mu nechal Drábek na rozloučenou: Vážený pane třídní učiteli. S nesmírnou péčí a láskou jste mě vedl životem od první třídy obecné až po dnešek. Vštěpoval jste mně ty nejušlechtilejší ideály (....) Vím, že jste si dal na mně zvláště záležet, a vím, za co všechno vám vděčím. - Nedovete si představit, s jakou chutí bych vás za to ...“ Drábek leží doma v posteli, přichází se na něj podívat školník. Drábek ho osočuje, neměl prý chodit do kabinetu, prozradil ho tím. „Musím se s tím někomu svěřit a teď je příležitost! Je to...taková...ztráta krve, rozumíte?Člověk si žije... a ve svých pětadvaceti létech náhle objeví, že má místo krve - seno. nebo otavu, chcete-li.“ Objevil to až náhodou včera, když se řízl při holení. Svěřil se s tím učiteli, ten ho zamkl do kabinetu, že něco zatím vymyslí. Školník je z toho v šoku, ale slibuje, že bude mlčet jako hrob. Drábek ho „za odměnu“ oholí, záměrně ale školníka podřeže. „Jo, Pitralon po holení je moc dobrá věc!“ (Popadne lahvičku a vypije ji do dna)
V konečném epilogu se scéna mění. Vracejí se všechny postavy a školník v roli soudce vynáší rozsudek nad vraždou. Drábek sám se chce přiznat.
Drábek, neblázněte, vždyť vy jste svědek!
(přistupuje k učiteli a redaktorovi)
- Pánové, zabili jste školníka, ale nedá se vám to dokázat. Jste volni!
Závěrečné poselství přednáší František -
Všechno zůstalo při starém/A všem se ulevilo/Jenomže komedie končí//Komedie vždycky a zákonitě končí tam/Kde přestává legrace/Teď jděte domů/A netlačte se u šatny/Na všechny se dostane/Já to znám/Hraju tady už delší dobu//Komedie končí/Protože přestává být komedií/Dobrou noc
Taková ztráta krve se proslavila písničkami, z nichž většina se stala evergreeny - Zuzančina píseň Sluníčko, sluníčko, Františkovo Klokočí, Marnivá sestřenice aj.
Hra v sobě skrývá tvrdou satiru na poměry ve společnosti, ono „slepé“ vedení mládeže, pokrytectví, oddanost vzorům apod."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ