"Povídky
Suchý Jiří
Kniha Jiřího Suchého Povídky s podtitulem Proč mají v zoologické zahradě klokana byla vydána mnohokrát. V roce 1991 ji autor doplnil o grafiky svého přítele Františka Sodomy, se kterým v šedesátých letech započínal svou kariéru v Redutě.
Útlá knížka sdružuje nejrůznější povídky, které vznikaly během třiceti let. Sám autor se o nich vyjadřuje: „Některé už někde vyšly, jiné se zde dostávají ke čtenáři ponejprv, některé jsou tak trochu ještě hříchy mládí, jiné mají možná k literatuře blíž, ale o těch i oněch se domnívám, že jsou zábavné a že mají tudíž jakési právo na existenci.“
Takových povídek se zde nachází devatenáct: Park, Proč mají v zoologické zahradě klokana, Na naší zahrádce stával trpaslík, Divný pohled, Nahá, Ideální člověk, Pozor na úl, Píseň doktora Smitha, Velikonoce Kamila Morávka, Smutná povídka, Tak co, pane barone?, Chudák Barnabáš, Požár, O těžkém životě plachého člověka, Pepa se má k světu, Pelargónie, Slečna odnaproti, Pan Vávra se rozhodl.
Velikonoce Kamila Morávka
Kamil Morávek byl tichý člověk. Stranil se společnosti, snažil se všem zavděčit, choval se velmi úslužně a nikdy nikomu neublížil. Žil si poměrně šťastným a spokojeným životem, ve kterém mu scházela už jen jediná „nepatrná“ věc k absolutní blaženosti. A tou věcí byla žena. Kdysi se nešťastně zamiloval do jedné blondýny. Protože byl velice ostýchavý, klopil před ní zrak. Za absolutní vrchol jeho odvahy můžeme považovat fakt, že jí koupil jednou pralinky. Když jí je chtěl darovat, přešla ho kuráž a zmohl se jen na konstatování „jak že je dneska chladno“. Pralinky potom snědl sám, ale hořkly mu v ústech. Od té doby byl citlivější a kupoval jen nugát...
Poté se do něj zamilovala zrzka odnaproti. Popletla mu hlavu, pokusila se Kamila obejmout, on se jí ale rychle vymanil a utekl domů. Tam si rval vlasy, protože i ona se mu velice líbila. Když se rozhodl omluvit se a odprosit ji, byla už dávno vdaná...
Kamil Morávek byl zkrátka „smyslný, ale dělal nesmyslné věci“. Každý rok musel protrpět návštěvu u rodičů na Českomoravské vysočině. Návštěva měla vždy ustálený řád. Slavnostní večeře, vyprávění o životě v Praze a v jedenáct hodin večer chvíle z nejtrpčích: posedět s tatínkem u krbu a odpovědět na jeho lišáckou otázku - „A co ženy?“. Kamil dobře věděl, na co otec čeká, proto mu nikdy nesdělil pravdu, a vymýšlel si neuvěřitelná dobrodružství. Nejprve spiklenecky mrknul, oba se dali do cynického smíchu, starý pán podotkl: „Nic se nesmí přehánět!“ a Kamil začal své vyprávění...
Je mužem velmi panovačným, který si chce za každou cenu udržet svobodu, proto se po čtyřech dnech chození rozchází se svou milenkou. Jmenuje se Margit a je jí osmnáct. „Odešla s ní i krásná příležitost, prožít večer zcela jiný než stovky večerů strávených ve společnosti zkušených a zralých žen.“ A protože si s sebou odnesla i klíč od bytu, Kamil očekával, že se snad vrátí. Rozhodne se vydat se do ulic. Potkává před domem nádhernou dívku, trochu podobnou Margit, ale ještě půvabnější. Plaše zašeptala, že hledá pana Kamila Morávka. Kamil se rozhodne skrýt svou identitu a vydává se za svého souseda. Pustí dívku do domu. Když se marně snaží k Morávkovi dozvonit, dívka se rozpláče. Prý se s ním její sestra Margit seznámila před pár dny, měl na ni špatný vliv, celá se změnila, dnes večer prý zůstane v jeho bytě. Hodná sestra se rozhodla ochránit Margitinu čest, vše je asi bohužel ztraceno. Kamil okamžitě začne sám sebe pomlouvat. Je to hrozný prostopášník, ten Morávek, mohli by se pokusit do bytu vniknout násilím. Co kdyby některý z jeho klíčů náhodou pasoval do zámku?
„Náhodou“ se mu podaří otevřít dveře, byt je však prázdný. Navrhne proto, aby na Kamila i dívku, kterou jistě pozval na večeři, počkali. „A tak jsem seděl tiše ve svém bytě, vedle cizí dívky, považován za svého přítele. Byla to podivná situace. Byl jsem rozhodnut vytěžit z ní co nejvíce.“
Nenápadně začne dívku svádět a ukládá ji na gauč (jistě je nemocná). V klíčovém okamžiku se otevírají dveře a vchází Margit. Kamil se strachy skryl za skříní. Rozhovor už se odvíjel jen mezi oběma sestrami: „Co tu děláš?“ - „Přebrala jsem ti ho. Dostanu blůzu!“ - „Nic ti nedám. Porušila jsi pravidla hry. Jsi podvodnice. Dneska byl ještě můj.“ - „Když byl tvůj, měla jsi u něho sedět a ne běhat po městě.“ A dívky si vjely do vlasů. Kamil pro jistotu nepozorovaně opustil byt.
Starý pán se srdečně zasmál a Kamil si oddychl - má zase další Velikonoce za sebou..."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ