"Nebe pod Berlínem
Rudiš Jaroslav
Kniha Nebe pod Berlínem nese podtitul „Kniha pro živé i mrtvé – rockové příběhy z berlínského metra“. Název parafrázuje známý film Wima Wenderse Nebe nad Berlínem, vyprávějící o Berlínu a andělích. Rudišovo Nebe pod Berlínem, které vychází v nezvyklém podélném formátu, je zajímavě výtvarně řešeno doplněním uměleckých fotografií a v podstatě ho můžeme považovat za rozsáhlejší novelu s výraznými autobiografickými prvky. Třicetiletý učitel uprchne z Prahy, kde učí na základní škole v Jindřišské ulici, do současného života německé metropole. Doma nechává svou přítelkyni Žeňu, se kterou má malé dítě. Potřebuje ode všeho utéct a chce se osvobodit a zapomenout.
„Musel jsem odejít. Nevěděl jsem přesně proč a nevěděl jsem kam. Šel jsem si sbalit věci. Kytaru. A taky ladičku. Napsal jsem dopis, spíš pár řádků. Mějte se dobře. Ozvu se. Omlouvám se.“
Po příjezdu do Berlína se živí jako muzikant hrající načerno v metru. Bydlí společně s několika Američany na hostelu. Právě v metru se potká s budoucím kamarádem Pancho Dirkem. Jejich náhodná konverzace ve vagónu zcela změní jeho život. Oba mají totiž kytary, po chvíli zjistí, že mají stejné názory na život i muziku, a rozhodnou se založit kapelu. Pojmenují ji U-Bahn (což je německé označení pro metro). Později vyhlásí konkurs ještě na bubeníka a kapela je kompletní. Skládají písničky, přes den si vydělávají hraním do klobouku v metru a po večerech vystupují v malých klubech. Vypravěč se seznamuje se zajímavou dívkou Katrin. Měl na ni nejdříve zálusk notorický sukničkář Pancho Dirk, ale nedostal ji a ona nakonec dala přednost jeho kamarádovi, hlavnímu hrdinovi (v celé knize se dozvíme jen jeho příjmení Bém). Katrin ho seznamuje se svým otcem, strojvůdcem metra. To hrdinu fascinuje, rád chodí do vozovny, kde v hospodě naslouchá vyprávění mašinfírů, jejich historky o sebevrazích, vlacích duchů... Sám chtěl už od dětství řídit vlak, ale kvůli vadě zraku se nemohl stát strojvůdcem. Popisy a reflexe berlínského metra se prolínají celou knihou. Vždy se U-Bahn zásadně pojí k životním změnám a klíčovým událostem ve vývoji života hrdiny.
„Zeptal jsem se, co je zajímavého v Berlíně. Ani jeden jsme nic nevykoumali. Nic, co by bylo zajímavější a přitažlivější než obyčejné věci jako staré mosty, pivo, jídlo nebo hezké holky, jen to, že v Praze vypadají stanice metra jako obřadní síně krematoria a v Berlíně jsou stanice úbánu různorodější – třeba romantické bavorské hrady, opuštěné bunkry nebo staré vykachlíčkované koupelny.“
Na všechny koncerty chodí neznámý muž, jehož oči „svítí ve tmě“, hrdinu stále pronásledují, má pocit, že ho vídá i za hraní v metru... Z vložené reflexivní pasáže v knize vidíme, že onen muž je zachráněný úbánový sebevrah, který „z metra už nevyvázne“, a je to právě on, který na konci hrdinu skutečně osloví a pozve jejich kapelu U-Bahn, aby zahrála na oslavě jeho narozenin. Tam je spousta prominentů i televizní štáby, náhle přichází možnosti nahrát nejen singl, ale celou desku.
Sledujeme zároveň i vývoj vztahu hlavního hrdiny s Katrin. Tahle svobodomyslná, chytrá a zajímavá holka studuje psychologii, ale touží po filmu, ráda by studovala scenáristiku. Obdivuje Island a jeho kinematografii. To vše hlavního hrdinu nezajímá, stejně jako ona nemůže pochopit jeho občasné myšlenky na domov a na Prahu. Drobné rozpory jsou náhle prudce utnuty. Katrin dostává stipendium na Island, on nechce jet s ní, protože nabídky pro kapelu se jen hrnou.. „Říkám jí znovu o kapele a desce a podzimu, který měl v Berlíně patřit U-Bahnu, tomu alespoň Pancho Dirk věřil a já trochu taky. Neříkám jí o Praze. Ani o svých myšlenkách.“
Debut Jaroslava Rudiše vychází z volného toku vyprávění hlavního hrdiny, je tedy psán ich-formou. S téměř až hrabalovským citem pro jazyk ušpiněný životem zaznamenává promluvy, které mezi sebou vedou nejrůznější postavy a postavičky, s nimiž se v Berlíně setkává. Zálibu v nejprostších lidech, podobnou právě Hrabalovi, dokládají pasáže, týkající se života strojvůdců metra. Kniha je napsaná ve strhujícím tempu, současným jazykem, aktuálně a přitom zábavně. Tím potěší mladé čtenáře, reminiscencemi časů NDR, které autor i hrdina zažili jako malé děti, vzpomíná na doby východoněmeckých znaků s kružítkem a obilným klasem, trabantů a jugoslávsko-německých indiánek. V knize najdeme i odkazy na skutečné osoby a umělecké počiny, které v té době vzrušovaly Berlín – například chystanou inscenaci mladého německého dramatika Heinricha Müllera Hamlet-stroj, ve které hlavní roli ztvárnil dříve populární německý herec, který pak zavinil autonehodu, byl vězněn a tímto vystoupením se pokoušel o comeback na poli uměleckém i veřejného mínění."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ