"Černý Petr
Papoušek Jaroslav
Rozsáhlá novela Černý Petr zobrazuje několik skoro letních dní ze života šestnáctiletého prodavačského učně Petra Vaňka, který žije na maloměstě. Otázka místních voleb nás vlastně uvádí do děje, knihu otevírá obraz „lanaření“ Petra, který hraje závodně fotbal, aby za každým vsítěným gólem následovala jeho prostranická agitace. O politice se „přemoudře“ baví nejen strýci u piva, ale i děti s rodiči a mládež mezi sebou. Petr ještě nemá jasno. Oproti tomu jeho idol a následně i dívka Aša je zapřísáhlá komunistka, přesto však na druhou stranu působí zřetelně naivně. Základní osu příběhu „všednosti a každodennosti“ tvoří Petrův vznikající cit k Aše. Tato dívka studuje gymnázium, žije jen s tátou, který, na rozdíl od maminky, přežil koncentrák. Aša se ve skutečnosti jmenuje Máša, ale babička, která se o ni za války starala, měla strach, aby dítě kvůli ruskému jménu neodvlekli nacisté taky do koncentráku, proto na ni volala vždy jen Ašo. Aša je jediným krátkodobým cílem a vyhlídkou pro Petra, který jinak bezcílně bloumá životem a neví co sám se sebou. Není schopen najít své místo ve společnosti, rodiče, kteří svého jediného syna velmi milují, mu zařídili „protekční“ místo v koloniálu. Petra ale práce v obchodě nebaví, přímo ji nenávidí. Pozoruje, jak se tam podvádí, jak se všichni tváří na zákazníky sladce, ale hrají s nimi jen hru pro to, aby toho nakoupili víc atd. Petrovým nejlepším kamarádem je také učedník v obchodě zvaný Sako. Jeho ale práce baví, přistoupil na „pravidla hry“ a evidentně je v ní úspěšný. Kluci se často hádají s jinou vrstvou – dělníky, lépe řečeno mladými zedníky. Předmětem sporu jsou samozřejmě holky… Za nimi se chodí frajeřit na plovárnu, pinkat volejbal, jezdit na lodičky, i chodit na venkovní taneční zábavu a usrkávat žlutou nebo červenou limonádu. Petr nemá ještě žádné zkušenosti, a tak spolu s ním znovu můžeme prožívat trapnost i krásu prvního rande, a lásku velikou, platonickou, čistou a velmi naivní. Prvnímu vydání knihy přál vstřícný rok 1965.
Petrovi proběhl hlavou jeden krásný film. Dle hrdiny vrazil ruce do kapes, dle hrdiny přešel místností, dle hrdiny přikázal Aše:
"Sedni si."
"Petře, nepřeskočilo ti?"
"Říkám, sedni si." Petr zvýšil hlas.
Aša si sedla.
"Sedím a prahnu zvědavostí."
"Sedni si pořádně." Aša seděla komicky, a to se Petrovi nelíbilo. Stanul před ní s rukama v bok. "Sedni si pořádně," opakoval.
Aša si sedla pořádně, ale Petr promluvil až po slavnostní odmlce.
"Praštil jsem s krámem."
"Ne!" Aša se zase postavila. "Vážně, Petře?"
Přesně tak jsem si ji představoval, cítil Petr. To je vono...
"Petře, nenapínej. Vážně? vážně?"
"Přísahám." Petr zdvihl příslušné prsty.
Aša se na ty dva prsty zadívala.
"Petře, víš, že mi imponuješ? Tohle by každej nedokázal, věř."
Petr věřil. Ruce vrazil zpátky do kapes a jen taktak a byl by si i odplivl.
"Já eště dokážu jiný věci," prohlásil a cítil v sobě tryskat proudy energie. "Já dokážu eště jiný věci," opakoval. "Jen až přijdu na to, jaký!" "

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ