"Princezna Pampeliška
Kvapil Jaroslav
V chudém království Pampeliščina otce očekávají návštěvu prince z Hispanie, který přijede požádat princeznu o ruku. Pampeliška však odmítá jak princovu lásku, tak i jeho bohatství. Když starý král naléhá na uskutečnění sňatku, prchá Pampeliška z paláce. Setká se s Honzou, jenž se právě vydal do světa na zkušenou. Honza je oslněn její zlatovlasou krásou a udiveně se na ni dívá.
„Ty jsi krásná, nejsi rusalka snad, žes tak krásná?“
Když mu Pampeliška vylíčí celý svůj příběh, je jat soucitem nad její bezradností a neštěstím, které ji stihlo, a ujímá se jí. Vykročí společně na cestu za sluncem, po němž Pampeliška stále touží a bez něhož chřadne a churaví. Záhy je spojí láska a v šťastném putování, pro Pampelišku, dosud žijící pouze ve stěnách hradu, plném nových krásných poznatků, dorazí do počestného města. Tam jsou jakožto cizinci zatčeni a uvězněni. O přítomnosti princezny ve městě se dozví princ z Hispanie. Ten město oblehne a žádá princeznino vydání. Nežli se rozvážní občané města rozhodnou, zda princeznu vydají či nikoliv, vypraví se k princi zrádný přítel primátorova syna, který v naději, že bude princem bohatě odměněn, přinese mu smyšlenou zprávu o Pampeliščině zneuctění. Za několik hodin nato pak přivede deputace města princi Pampelišku i s Honzou a princ svoji snoubenku k její veliké radosti odmítne. Honzu pak káže popravit, aby zjistil, jestli mu Pampeliška věnovala svoji lásku. Honza vlastní silou přemůže stráž a odchází s Pampelišku zpět do království jejího otce. Jaké je však jejich rozčarování, když dorazí do vlastí a dozvědí se, že král pronásleduje ubohou dceru, protože se dobrovolně zahodila s hochem z lidu, jakým je Honza. Na zámek se nešťastná princezna vrátit nemůže, uchýlí se tedy k Honzově matce, která o ni pečuje jako o vlastní dceru a velice si ji zamiluje.
Je již podzim, od severu vane ledový vítr, pampelišky na lukách uvadají a chudák princezna vadne jako ony. Nic nepomáhá láska Honzy ani jeho matky. Princezně již není pomoci, pozvolna slábne a umírá jako květina bez slunce. Když je s ní nejhůře, král povolí Honzovým prosbám a vypraví se do vsi za zavrženou, ale přesto milovanou dcerou. Přichází však pozdě. Pampelišku v poslední době pronásledovala písnička jakéhosi tuláka:
„Půjdu volat v lesy, Pampeliško, kde jsi,
Pampeliško, zlatá myško,
ozvi se mi, kde jsi!“
Nyní opět uslyší tulákův hlas před chalupou a v blouznění je zlákána jeho zpěvem. Vyběhne na náves, kde se ve větru rozplyne jako chmýří z pampelišek."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ