"Prameny
Kratochvíl Jaroslav
Dílo pojednává o vzniku ruských legií. Zachycuje také psychologii a život československého zajatce, který je v očích Rusů austrijákem, nepřítelem Ruska. Slovanská ideologie a orientace zůstává u ruské inteligence nepochopena. Sytě je líčeno ruské lidové prostředí v době zanikajícího carismu, jeho špína, nedbalost a nezvládnutá vášnivost. Zajatí čeští důstojníci často zklamali. Ohánějí se ještě „Jeho Veličenstvem“ a dorozumívají se němčinou. Jen nezralí kadeti a některé čestné výjimky zrají pro legie, ale i tu je mnoho bouření, vzplanutí a neznalosti poměrů, útěků od myšlenky (poručík Toman), programová nestálost a malichernictví. Nejlépe jsou na tom prostí vojáci, pomalu uzrávající k osvobozeneckým činům (Josef Baránek se svým těžce se probouzejícím selstvím). Význam učitele v národním odboji pěkně ukazuje četař Bauer, vůdce osvobozenecké myšlenky (přednášky, hudba). Ruská inteligence prožívá duchovní rozvrat. Mizí staří caristé (popi), ale vedle revolucionářů Kerenského jsou tu již bolševici, kteří svou argumentací rozleptávají úctu k dosavadním hodnotám. Množí se sabotáže Rusů a počínají se zneklidňovat i ti, kteří dosud těžili ze zajatců v jejich bědných táborech. V takové situaci vzpomínají mnozí s touhou na vzdálený domov. „Vlast a národ!“ V těchto dvou slovech bylo zřetelně cítit dvakrát sevřené srdce, puls horké krve, dým dvakrát výraznější z kaditelnice a peruť dvěma odhodlanými vzmachy rozletěvší se k závratným výškám. „Český otec, česká máti...Tak jako kdysi, i dnes slova písně v něm sládla. Dotýkala se srdce lepkavě a dráždivě. Jenže dnes ochutnával už pozorněji slovo vlast. Chutnalo stejně jako Bůh podávaný dětem ve škole ústy katechety.“"

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ