"Seznam postav:
Postavy oddaných služebníků režimu:
Poručík Dub - bývalý gymnazijní profesor, ztělesnění zla, podlosti, lidské malosti; jeho směšnost
Kadet Biegler - omezený horlivec, chorobně ctižádostivý
Hejtman Ságner - tupost, hloupost, bezmezná ctižádostivost
Nadporučík Lukáš - obojakost, vypočítavost, přetvářka i dobrosrdečnost, sleduje své zájmy a prospěch
Polní kurát Otto Katz - opilec, pokrytec, snaha vyhnout se vojenské službě v protikladu k nim - lidové postavy (lidový odpor k válce a násilí), např. hostinský Palivec, paní Müllerová
Hlavní postava -voják Švejk: dvojakost - genialita × idiotství; chytrák, neustále aktivní, rafinovaný, nic ho nevyvede z míry, překvapivě obratně se vyrovná s každou situací, klidný "moudrý blázen" × předstírá prostoduchost, loajálnost, uvádí k absurdnosti všecky zájmy státu, zákony, rozkazy) - "prostomyslný dobrák"

Děj:
Švejk hnaný do války se tváří, jako by plnil i nejhloupější rozkazy " až do roztrhání svýho těla ", ale už to vyvolává smích a zesměšňuje poměry ve válčícím Rakousku-Uhersku. Když Švejkovi " přinesly vyrozumění, že se má za týden dostavit k prohlídce ", opatří si k revmatismu invalidní vozík i berle a nechá se paní Müllerovou strkat na vojnu za křiku " Na Bělehrad ! " Narůstající zástup kolem se pochopitelně baví. Švejk má za ušima, ví kdy dělat hloupého. (" Já jsem ouřední blb. ") Tak se prošvejkuje policejním ředitelstvím ,komisí soudních lékařů, blázincem - Hašek jako anarchista a bohémský bouřlivák ta prostředí osobně poznal. Jedinečně podán je Švejkův pobyt mezi simulanty. Když je týrali nelamentuje : " Nešetři mě, " vybízel pochopa, který mu dával klystýr ... " Mysli si, že na takových klystýrech stojí Rakousko, a vítězství je naše. " A tek ho čeká i vojenská věznice, garnizón, kde se právě svým chováním zalíbí polnímu kurátovi Otto Katzovi, který nakonec prohraje svého sluhu v kartách ve prospěch nadporučíka Lukáše.
Samotný děj nemá klíčový význam. Švejk to nakonec " zavaří " i novému pánu, a tak posléze, bloudně směrem na západ, ocitne přece jen na východní frontě. Těžiště knihy tvoří stovky veselých historek, pro něž měl Švejk - a ovšem sám Hašek - přímo geniální paměť. Smějeme-li se co chvíli, uvědomíme si vposled, že Haškův humor roste v podstatě ze smutného až tragického podhoubí."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ