"Jaroslav Foglar: Modrá rokle
V tomto příběhu Jaroslava Foglara se vypráví o malém chlapci Dennym a o jeho příbězích.
Denny se již delší dobu připravoval na mistrovství v krasobruslení. Každý den ráno chodil trénovat, sledoval své protivníky, co chystají na svou reprezentaci. Myslel si, že ve městě nemá konkurenci. Jednou ho však varovali jeho kamarádi, že viděli jednoho hocha, který snad bruslí jako on. Hned po škole se Denny vypravil na místo, jež mu jeho spolužáci poradili. Když vystoupil z tramvaje spatřil dva kluky asi v jeho letech, jak ubližují mladšímu. Pomohl mu, stal se však jejich další obětí. Po chvilce zápolení jej pustili. Na kluzišti ho spatřili, pro radost mu nastrčili hokejku a Denny spadl. Probral se až v nemocnici. Byl celý v sádrovém krunýři. Došlo mu tedy, že z toho mistrovství nic nebude. Celé týdny přípravy byly k ničemu.Na pokoji s ním byl Olda, ten měl rozbitou hlavu.
Olda mluvil pořád něco ze spaní. Po nějaké době byli chlapci propuštěni do domácího léčení. Denny si chtěl to nešťastné místo naposledy připomenout, nasedl na tramvaj 38. vystoupil o několik zastávek dřív. Uviděl malého kloučka jak se snaží přes velikou zídku chytit plechovku na lano. Nabídl se tedy. Zeď přelezl a hoch si ji vytáhl na laně nahoru. Dennymu lano již nevhodil. Denny začal volat o pomoc. Dveře od zahrady náhle otevřel nějaký kluk. Představil se jako Roman. Vyprávěl Dennymu o modré hlíně. Také mu řekl, že ten kluk, kterému dal tu plechovku říkají Fretka. Také mu pověděl něco o jejich klubu Saturn. Na schůzce Saturnu Roman navrhl Dennyho jako nastávajícího člena.Kluci souhlasili, a tak se jím Denny stal. Saturnovci prožívali mnohá dobrodrušství. Objevovali dávno zapomenuté části města. Mnohokrát navštívili vápencový lom. Pojmenovávali zde části lomu (Modré jezírko, Jezero utopenců).
Kluci jednou objevili starý zápisník Odvážných srdcí. Psalo se v něm o Viktorovi a Elvim. Viktor bědoval nad ztrátou svého přítele. Pokoušel se jej hledat, ale bezvýsledně. Jednou, když kluci tábořili, přiběhl k nim nějaký kluk. Na pohled se zdál dosti rozzuřený, později se dal i s kluky do řeči. Zjistili, že se jmenuje Viktor. Saturnovce hned napadlo, že to je Viktor o němž se píše v deníku Odvážných srdcí. Povídali si o Elvim. Roman s Dennym po schůzi šli najít Elviho podle informací od Viktora. Našli Elviho dům. Zazvonili na zvonek.Otevřela jim jeho máma, poprosili ji, jestli jim ho může zavolat, ona je však pozvala za Elvim do pokoje. Kluci byli radostí bez sebe.Na další schůzi to Viktorovi sdělili, ukončili ji dříve a jeli se za ním podívat.Elvi byl nadšen. Po svém zotavení se přidal do Saturnu. Kluci si ve sportu koupili člun, vesty, plovací kola, na které si poctivou prací vydělali peníze. Roman vymyslel hru ,,Zaváté stopy“ - tu s kluky hráli na svých akcích. Společně uspořádali tábor, který trval celé prázdniny. Při podrobném zkoumání údolí objevili jeskyni, kterou přijel zkoumat i speleolog. Jeskyni nazvali Saturn podle svého klubu. Klukům prázdniny brzy utekly a s radostí na ně vzpomínali."