"Jaroslav Foglar: Když duben přichází
Kniha vypráví o ne zrovna hodné třídě chlapců. Chlapci sice tvoří takovou pomyslnou partu (až na výjimky), ale celkem o sobě nic nevědí. Výjimky jsou v Bílkovi - tzv. ,,mazánek“ a v Řezinovi - hoši ho neměli rádi zejména proto, jak vypadal a jak ,,zapáchal“. Později se ukázalo, že za ten zápach nemohl, protože bydlel ve sklepním bytě a jeho rodiče nebyli bohatí, takže chodil stále v jednom oblečení. Také je ve třídě Lubor - celkem obyčejný kluk, který nikomu nevadí a nemíchá se ani do spolku jedničkářů pod vedením Bílka, i když by vněm mohl být (své členy přijímali podle průměru známek), ani do spolku Draňáka, který mluvil sprostě a neprováděl zrovna nejlepší věci... Náhle vzniká přátelství mezi Luborem a Řezinou díky knihám,které oba horlivě čtou. Lubor se ale začíná nesmyslně bát, aby ho s Řezinou nezahlédli kluci ze třídy, a aby se mu nezačali posmívat. Tak jejich přátelství pomalu upadá a kluci ve třídě vymysleli novou hru s Řezinou, kterou hrají o velkých přestávkách (Lubor se jako jediný neúčastnil). ,,Hra“ spočívá v tom, že někdo z chlapců Řezinu zmlátí a pak mu dá jeho svačinu. Řezina na tuto hru přistoupil, ale až později se ukázalo, co se svačinami dělá. Nosí je domů své rodině, která je v krizi, a tak tak si vystačí aspoň na to jídlo. Jeden den Řezina nepřijde do školy a zjistí se, že je s poraněním hlavy v nemocnici. Učitel začne vyšetřovat z čeho se mu to stalo a přijde na jejich ,,Hry“ s Řezinou. Lubor je povznesen nad ostatní, protože se jako jediný s Bílkem neúčastnil ,,her“. Krátce po zotavení Řezina odchází po učitelových narážkách ze třídy někam pryč, Lubor si uvědomí jak ho opomíjel a jde za ním. Když prochází kolem jeho lavice, vidí na ní napsáno: Sbohem Lubore, sbohem všichni... Lubor po přečtení vzkazu na lavici se za Řezinou rozběhne a přes celou chodbu na něho zakřičí: ,,Jarkůůůů“ (on byl Jarek Řezina), Jarek se otočí a počká na Lubora, aby ho doběhl. Tím začíná jejich nerozlučné přátelství..."