"Moudrý Engelbert
John Jaromír
Lesní rada Čeněk Engelbert, zaměstnaný na panství majorátního pána, hraběte Joachima Hielgersdorf-Bonplande v Libodřicích ve východních Čechách, měl pohnuté mládí, které utvářela osudově žena. Jako mladý lesní adjunkt prožil chvíle vášně se slečnou Etelkou,mladistvou chotí starého hraběte; z tohoto poměru se zrodil dědic panství Armand. Engelbert Etelky již nespatřil, za to se brzy oženil s mladou výbušnou a vášnivou Hedviokou Masopustovou, dcerou správce hraběcí slévárny. I Vika má své předsvatební zkušenosti. Zamilovala se v Itálii do dobrodružného italského důstojníka Luigiho a zbavuje se doma včas následků své lásky. Manželé zatajili sice romány své minulosti, ale jejich minulost se přihlásila sama. Vika, zvyklá přepychu a společnosti, počíná se v odlehlé lesní samotě heřmanické myslivny brzy nudit. Povahy manželů se různí. Engelbert je člověk střízlivé práce, Vika plná romantický snů a touhy po renesanční Itálii.
Pozvolné odcizování urychlil Luigi,který se opět ohlásil svými dopisy. Osamělému Engelbertovi se zase jasní obraz vzdálené Etelky a malého Armanda. Nestačí již ani poslední poutě tělesných styků.Engelbert poznává u Viky běs a vášnivost lásky a straní se jí. Staré poklesky se mstí; rozvrátili manželství, které jest již jen maskou zdvořilosti.
Hedvika prchla do Itálie a v heřmanické myslivně žije ve své samotě, přemítání a práci tichý člověk. Stal se poustevníkem, panicem – brahmánem. Hledal a našel moudrost života. Neboť „kdo ženy nemá, pečuje o to, což je Páně, a kterak by se líbil Pánu. Kdo však manželku má, pečuje a drásá se věcmi tohoto hmotného světa, aby se zalíbil ženě. Jsi-li k ženě přivázán, nehledej rozvázáni. Ale jsi-li ženy prost, nehledej ženy.“
Snad i Hedvika dospěla k vlastní životní moudrosti, když vystudovala lékařskou fakultu na curyšské universitě."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ