"Vlčí jáma
Glazarová Jarmila
Dívka Jana přichází do rodiny bezdětných manželů, kde po období naplněném sirotou a utrpením konečně nalezne teplý domov. Jana má nejlepší úmysly být své nové ochránkyni (nazývá ji tetou) i jejímu muži dobrou a zdárnou dcerou. Její chápající a odpouštějící duše nejprve přehlíží a omlouvá všechny tetiny chyby, nechce si uvědomit, že její pěstounka je ve skutečnosti stárnoucí, klevetivá a sobecká žena s mnoha vrtochy a náladami, která Jany používá jako spojence proti nenávisti celého městečka.
Kontrastem k tetě je její muž Robert, o osmnáct let mladší, jemný, citový a všem lidmi milovaný zvěrolékař a starosta, člověk Janina druhu. Dívka, která tolik postrádá jakéhokoliv duševního souzvuku ve styku s tetou, si „otčíma“ zamiluje láskou velikou a čistou, která se později promění v lásku ženy k muži. Robert, který léta žil vedle ženy tak těžkopádné a ubohé, se doposud ohlušoval prací, aby potlačil pocit zklamání a nespokojenosti vyplývající z prázdného manželství. S příchodem zářivého stvoření, kterým je Jana, pocítí celou tíhu a hrůzu omylu, jaký představoval jeho sňatek s bezduchou starou ženou. Tímto poznáním se rovněž počíná jeho láska k Janě.
Ve trojici, v níž dvě ženy milují jednoho muže láskou tak rozdílnou, klopýtá život pomalu vpřed. Robert prchá z tohoto trojúhelníku první a odjíždí na delší dobu úředně do Prahy. Jana s nic netušící churavou tetou zůstane sama. Zde se počíná její tichý a nervový zápas se starou ženou - ta hledá každý její pohled, každé její slovo, uzavírá ji v stále užším kruhu vlastní společnosti. Netuší ovšem, že Jana již dávnou svou oddanou lásku k ní zaměnila za pouhý soucit.
Robert se vrací z Prahy a v malé chvilce samoty sdělí Janě, že dlouho zanedbávaná srdeční choroba propukla nyní u něho s plnou silou a podle lékařovy předpovědi má možnost žít již jen pouhých šest měsíců. Jana, zdrcená touto zprávou, je ponechána opět o samotě - Robert odjíždí, aby unikl z dosahu dvou žen, z nichž jednu miluje a druhou nenávidí.
Jana, víc mrtvá než živá, živoří po boku své hrozné tyranky, která, po menším rozčilení stižena záchvatem mrtvice, je upoutána na lůžko. Jana se stává její hospodyní, služkou, ošetřovatelkou, společnicí. Je zavalena úkoly, které jsou nad její síly a které vykonává svědomitě, již úplně otupělá s myšlenkami u umírajícího otčíma. Konečně přichází největší rána – Robert je mrtev. Jana, zhroucena žalem, nachází záhy mrtvou i tetu; zesnula v agónii, aniž se dozvěděla o smrti manželově. Při pohledu na mrtvou stařenu prchá Jana pološílená hrůzou z domu, kde prožila tolik bolesti, ke svému jedinému příteli, městskému lékaři, u jehož dveří se zhroutí v mdlobách. Lékař, šlechetný člověk, který od prvního setkání Janu miloval, přivítá ji s láskou a radostí slovy: „Jano, děvčátku, vítám Vás doma!“
A dívka začne novou, šťastnější životní kapitolu po jeho boku."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ