"Básníkova cesta do pekel
Koubek Jan Pravoslav
Orfeus se po smrti své manželky Euridiky vydal na cesty. Chodil po celém světě sem a tam a neustále se na Euridiku vyptával a zoufale volal její jméno na všechny strany, ale marně. S nářkem a bědováním nakonec došel až před jámu vedoucí do podsvětí.
Než se však do jámy spustil, rozloučil se s ptáky a všemi ostatními zvířaty vzletnou a smutnou písní. Při zpěvu se doprovázel na zlatou lyru. Vzpomínal na Euridiku a to, co po ní zůstalo. Jmenoval například devět dětí, mnoho obleků a čepic, mýdla, kolínské vody a také půl vědra rosolky, jíž vzal s sebou tři lahvičky.
Když už se chystal skočit do jámy, zadržela ho na poslední chvíli Múza. Poradila mu, že jít do podsvětí nepřipraven by znamenalo jistou smrt a že by se s Euridikou už nikdy neshledal. Nabídne mu, že mu pomůže dostat se do sídla samotného Háda jako odměnu za to, že tak krásně hrál.
Dala mu kousek větvičky ze stromu, do kterého byla zakleta Dafné a devět chlupů z uší legendárního krále Midase. Potom se společně s Orfeem do jámy vrhla. Procházeli podsvětní říší celých pět dní a pět nocí, přičemž se vydatně posilovali rosolkou. Nakonec šťastně a v pořádku dorazili až k branám samotného Pekla.
Orfeus byl přivítán Mefistofelem, ředitelem vysokých pekelných škol a učitelem básnictví a řečnictví. Mefistofeles Orfeovi radil, jak by mohl získat pozemskou slávu a vážnost, po které tolik lidí marně touží. Dále mu také bez okolků a jadrně vyprávěl o literární kritice kamarádství literátů.
Nakonec Orfeovi vyprávěl také o osudu suplenta Bezejmenného. „Duch neškodný“ potom básníka i Múzu prováděl peklem a ukázal jim duše Tichošlápků, podle jeho výkladu „jalové a zrádné“."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ