1.

Báseň

2.

Rozbor

"Báseň
Až umru, přátelé, kéž je to dnes,
ach pohřbete mne někam v temný les,
kde šedé šero v nejjasnější den,
kde chlad a chlad je v nejparnějším létě,
kam slunce padá hravým pruhem jen,
kde v mechu nejdrobnější zvonek květe,
kde zřídka jen si ptáče zavzlyká
ne píseň víc, spíš bolné varování,
a kam se z lidstva jenom utíká
to nešťastné a němé milování.
-------------------------------------------------------
Sám, sám jsem životem jak lesem šel,
o štěstí, lásce měl jsem jenom sen,
a píseň pěl jsem ve stesku si jen, -
rád bych i mrtev o samotě dlel.
-------------------------------------------------------
(Knihy veršů)

Rozbor
• první dva verše - jakási instrukce "přátelům", mají apelativní funkci (i když apelativnost je spíše stylizovaná, jedná se o dosti tradiční rétorickou figuru); další verše sloky mají funkci popisnou, charakterizační
• značná emotivnost prvních dvou veršů - patetické zvolání "kéž je to dnes", přítomnost citoslovce "ach"
• následuje série vedlejších vět příslovečných místních, uvozených buď anaforou "kde" (určitá statičnost, věta takto ustrojená vypovídá o stálé přítomnosti jevu) nebo anaforou "kam" (jistá dynamičnost, jev do místa proniká - směr zvnějšku dovnitř) - střídání obou poloh
• popis lesa je založen na principu binárních (dvojitých) opozic, které se realizují buď explicitně (výslovně) - daná konstrukce má potom až charakter paradoxu - nebo implicitně (nevýslovně)
• explicitní binární opozice:
• šedé šero v nejjasnější den (protiklad jasu a tmy)
• chlad v nejparnějším létě (protiklad chladu a tepla)
• implicitní binární opozice:
• kam slunce padá hravým pruhem jen - protiklad mohutnosti, všepronikavosti slunečního záření a pouhého pruhu, kterým slunce proniká do lesa"

Rozbor je zpracován formou odrážek.
Znění básně a úryvky z ní jsou značeny kurzívou.