"Kollár Jan (1793 – 1852)

Tento český básník, jazykovědec a historik slovenského původu a evangelický kněz byl také profesorem slovanské archeologie na univerzitě ve Vídni. Jeho působení v německé Jeně se stalo klíčovým momentem nejen pro osobní život, ale také tvorbu tohoto autora. Poznal zde totiž svou životní lásku rideriku Wilhelminu Schmidtovou, která mu byla inspirací pro vytvoření mytické postavy bohyně Slávy.
Slávy dcera. Básnickou sbírkou trochejských sonetů a časoměrných elegií a epigramů Slávy dcera napsal v roce 1824, vznikla ze sbírky Básně z roku 1821 a obsahovala 151 sonetů. Vydání z roku 1832 bylo rozšířeno na 615 znělek, vydání z roku 1852 dokonce na 645 sonetů. Kollár se tak stal prvním velkým zjevem novodobé české poezie. Ve svých verších spojil obdiv k slavným a tragickým dějinám Slovanů s osobní milostnou lyrikou a vírou v uskutečnění vlasteneckých humanistických ideálů.
Vědecky se snažil dokázat slovanský původ starověkých obyvatel Itálie (Cestopis, obsahující cestu do Horní Itálie a odtud přes Tyrolsko a Bavorsko, Staroitalia slavjanská).
Tuto slovanskou koncepci doplnil sbírkami dobových písní Národnie spievanky, Písně světské lidu slovenského v Uhřích (s P. J. Šafaříkem a J. Benediktim)."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ