1.

Úvod

2.

Děj

3.

Postavy

"Jan Karafiát: Broučci
První pohádková knížka českého spisovatele a evangelického faráře Jana Karafiáta byla vydaná v roce 1876 jeho vlastním nákladem – za finanční podpory jeho mecenášky lady Jane Beaukenen, se kterou se seznámil v době, kdy byl domácím učitelem ve skotském Edinburgu. Kniha byla od té doby přeložena do mnoha světových jazyků a jen u nás se dočkala v roce 1994 87. vydání, nadto byla zhudebněna a byla podkladem pro televizní a rozhlasovou tvorbu.
Karafiát vydal knihu v době, kdy začal působit jako evangelický farář na Valašsku.
Kniha pojednává o rodině svatojánským broučků – mamince, tatínkovi a Broučkovi, který byl ale neposlušný – neposlouchal, co mu maminka, tatínek a Janinka říkají. Své neposlušnosti se nezbavil ani v dospělosti, i když na ni mnohokrát doplatil. Broučci žili v souladu s přírodou a Biblí. Před jídlem se modlili, konali dobro a věřili, že vše, co je čeká, je z rukou Božích.
Nejmoudřejší postavou je Janinka – stará panna, která se nevdala proto, že si o ni žádný brouček nepřišel říct. Postava Janinky podle jména a svého charakteru odpovídá lady Beaukenen, která byla po celý život přítelkyní a, jak už bylo napsáno, mecenáškou Karafiáta.
Jakmile se Brouček narodil, již ho zajímalo jen létání a nemohl se dočkat dne, kdy poletí s tatínkem a kmotříčkem poprvé svítit lidem. Den pro broučky začínal západem slunce, to maminka připravila snídani, tatínek s Broučkem se nasnídali a letěli s kmotříčkem svítit. Takto svítili celou noc a jakmile kohout zakokrhal, přiletěli domů, dali si večeři a s prvními paprsky slunce šli spát.
Brouček nelítal tam co tatínek, zajímal ho dům, kde bydlela paní s kučeravými vlasy se svými syny Frédou a Pavlíčkem a holčičkou Elou. Pavlíček byl darebný jako Brouček a jednou se stalo, že po Broučkovi hodil klobouk a utrhl mu křídlo. Brouček byl velmi nemocný, ošetřovala ho Janinka a dlouho musel čekat, než mu křídlo znovu naroste.
Před příchodem zimy broučci zabednili chaloupku a celou zimu si topili dřevem, aby nezmrzli.
Příští jaro byl už Brouček zdravý, mohl letět s tatínkem a kmotříčkem, ale Fréda již byl velký, byl vojákem, i ostatní děti vyrostly. Brouček se již o ně nestaral, měl jiné starosti, zamiloval se do berušky z křoví. Za beruškou ale chodil jiný Verunek, ten si na Broučka počkal a zbil ho. A Brouček byl zase nemocný, styděl se, že opět neposlechl, tak zalhal, že si zranil nohu o kořen. Janinka mu nohu opět vyléčila a na podzim, když opět vylétl a letěl za beruškou, zjistil, že má svatbu s Verunkem. Moc plakal a přiznal se, že s nemocnou nohou lhal. Janinka usoudila, že je čas, aby se Brouček oženil."