"Jan Hus
Tyl Josef Kajetán
Hru Jan Hus psal Tyl v březnu 1848, tehdy celé Čechy věřily v budoucnost, v ideál svobody. Bylo po zrušení roboty a zdánlivě před koncem absolutistické monarchie. Tehdy Tyl vytvořil svá nejrevolučnější dramata, ke kterým právě Jan Hus patří.
Děj se odehrává v letech 1410 – 1415 v Praze, Husinci a Kostnici.
Osoby: německý císař Zikmund, Václav IV. český král, Jan Žižka, Markéta – Husova matka, tovaryši, studenti
Hra se opírá o historické události. Praha je v té době plna odporu proti moci státní i církevní. Hus káže v Betlémské kapli proti papeži a odpustkům a propaguje přijímání podobojí. Jeho matka Markéta přijíždí do Prahy a pozastavuje se nad radikálností jeho kázání a nad nebezpečím, kterému se vystavuje. Na Prahu je uvalena klatba, Hus odchází s matkou do rodné vesnice. Zde káže lidu pod širým nebem, ale po smrti matky odchází zpět do Prahy, oznamuje Václavovi své rozhodnutí stanout před koncil kostnický a s Chlumem odjíždí do Kostnice, kde hájí své názory. Koncil ho prohlásí za kacíře a Zikmund ho nechá upálit.
Základem děje je neustále se prohlubující konflikt mistra Jana Husa a jeho stoupenců s církevní mocí, který nakonec vede k jeho záhubě. Druhý plán „prostého lidu“ tvoří konflikt konzervativního měšťana Šembery s manželkou Hátou, což je velká vlastenka a stoupenkyně Husa. Některé scény jsou však vyloženě vymyšleny a nevycházejí z historického obrazu – například setkání Husa se Žižkou, ale i samotná postava Husovy matky Markéty. Tylovi však nešlo ani tak o historickou přesnost, jako spíš o aktuálnost. Ačkoliv je mnoho scén kolektivních, jsou u hlavních postav dobře prokreslené charaktery. Je zde kolísavý král Václav IV., zpupný kardinál, ale především Hus – vlastenec milující svou řeč a zemi, bojovník proti Římu, ale i laskavý syn hodný na svou matku. V nerovném zápase sice klesne, ale vždy zůstane věrný svým ideálům.
Stylově střídá Tyl verše s prózou. Má to stylotvorný charakter – prózou mluví prostí lidé, lidové postavy, zatímco veršem kněží a šlechtici. I jiné postavy jsou charakterizovány řečí – studenti používají například mnoho latinských rčení.
BLAŽEJ: Abstinebis, discipule! Kliď se; to je rouhač proti slovům papežovým a potáhne do žaláře!
LUPÁČ: To bych ti, pane, neradil, nechceš-li zkusit, jak študentské pěstě šturmují!
BLAŽEJ: I ty plode satanášův!
HÁTA: Co se nadýmáš, pane Blažeji? Bubnoval jsi zase, je-li pravda, muži podholený, a svolával omámené včely, aby ti medu nanesly, - a ten hoch ti strčil prsty do mísy? Pusťte ho!
BLAŽEJ: Jdi svou cestou, ženo farizejská, nebo tě dám také sebrati.
HÁTA: Mne? Ty žebravý měchu! Mne sebrati, počestnou pražskou měšťanku? A pročpak? Snad proto, že jsem na tebe s pravdou přijela?
BLAŽEJ: Apage, diabole, - a vy odveďte toho kacíře na radnici!
LUPÁČ: Stůjte, on je náš! On patří k Betlému a k burse! Co jsi udělal, Martine?
KŘÍDÉLKO: Smál jsem se mnichovi, že vyvolával odpustky jako mastičkář oleje.
LUPÁČ: A velebný otec svolal na tebe hned halapartníky? hned sudlice a partyzány? I bodejž do té jeho kapitoly! Pusťte ho!
BLAŽEJ: I ty puer nequam! Chceš také, abych tě dal do klády?
LUPÁČ: Mne? Žáka pražského učení? (Směje se.) Mám se smáti tvé vykrmené hlouposti, nebo sádelnaté pýše? Byl jsi pouhý školomet – anebo se ti už vykouřilo, že mě ani král do klády dáti nemůže, když rektor nesvolí? O človíčku věžatého nerozumu! Svého kalkanta můžeš mezi dřeva položiti; ale českého študenta se nesmí ani třikrát svěcená ruka dotknouti.
Základním tématem hry je demokracie a svoboda. Není náhoda, že hra, která měla premiéru v revolučním roce 1848 ve Stavovském divadle, byla v době bachovského absolutismu zakázána."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ