"Kocourkov aneb Jen abychom nezůstali v hanbě
Chalupka Ján
Kocourkovského rektora Procházku dali do penze, protože už byl příliš starý. Všechny kocourkovské panímámy s nejvyšší zvědavostí čekaly, kdo se stane novým rektorem, aby mu mohli pověsit na krk své nezaopatřené dcery.
Vychytralý Těsnošil, který se na svých toulkách světem přiučil několik maďarských slovíček a od té doby se vydával za Maďara, slíbil sousedce Vojtěšce, že bude v konventu hlasovat pro to, aby se novým rektorem stal její syn Martinko. Za to měl slíbeno, že se potom Těsnošilova Anička stane jeho ženou.
Ale církevní inspektor, zeman z Chudobic, měl jiného kandidáta: mladého Svobodu z Turce, kterému už napřed vzkázal, aby spolu s kocourkovskými studenty, kteří se právě měli vrátit z Kežmaroku, spěchal do Kocourkova. Tam měli starého rektora Procházku vystrnadit do chudobince, aby tak měl mladý Svoboda ulehčenou cestu k funkci. Na cestě domů ale studenty přepadli zbojníci. Když ale poznali že přepadli jen chudé studenty, vysmáli se jim a nakonec je ještě pohostili.
Svoboda se přichází představit Chudobickému, ten se ale stydí za voje slovenské jméno. Chce proto slovenštinu ze své řeči vykořenit a své jméno komolí, aby znělo cize, ale Svoboda je vlastenec. Během jejich rozhovoru se ale nakonec stejně ukáže, že nafoukaný zeman vlastně ani maďarsky vůbec neumí.
Mezitím se v Kocourkově sešel konvent a Martinko pomalu ztrácel naději, protože zeman z Chudobic už se ze všech sil snažil vnutit konventu svého kandidáta Svobodu. Madlena, Těsnošilova žena, chystá se tedy raději „ukořistit“ Svobodu, ale Vojtěška si toho všimne a ze všech sil se snaží překazit její intriky.
Martinko tedy zavede Svobodu do Vojtěchova, aby se nezapletl s Aničkou, a upozorní ho na Procházkovic Ludmilu. Jeho finta se vydaří a Svoboda se do Ludmily okamžitě zamiluje. Nakonec jí nabídne svou ruku a Ludmila jeho nabídku po krátkém váhání přijímá. Procházkovi je tak zabezpečeno pokojné stáří a Martinko se může v klidu oženit s Aničkou."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ