"Obsah
V úvodu se vypravěč zmiňuje o tom, jak ho navštívil v Praze jeho vlivný přítel malíř z Vídně a požádal ho, aby mu dělal průvodce po pražských galeriích a kostelech. Společně se pak shodnou na tom, že české umění není dobře propagováno, přestože by za to stálo, a proto se dohodnou, že společně vydají sbírku reprodukcí českých malířů. Na to pak přítel odjíždí zpátky do Vídně, aby získal podporu pro tento projekt. Poté o sobě dlouho nenechává žádné zprávy, takže už autor na jejich nápad tak nemyslí a nezmiňuje se o něm.
Příběh pokračuje po určité době, kdy se vypravěč podle svých slov náhodou octne jednou večer ve svatomikulášském chrámu na Malé Straně. Zde ho zaujme Balkův obraz Umučení svatého Xaveria. Protože si ho chce lépe prohlédnout, zavře se do zpovědnice a zůstane tam, přestože kaplan právě kostel kontroluje před uzamčením, aby tam nikdo nezůstal. Tak se stane, že je uvnitř nakonec zavřen.
Po chvíli se tu setká s tajemným mužem. Vzájemně si nedůvěřují, každý si o tom druhém myslí, že má v úmyslu něco nekalého, přesto to ani v jednom případě tak není. Vypravěč si myslí, že neznámý chce dílo zničit, protože vytahuje něco ostrého, a proto na něj zaútočí. Pak se ale ukáže, že ostrý předmět bylo jen kružítko. Xaverius, jak se druhý muž jmenuje, přesvědčí autora, aby opustili chrám a rozešli se. Ten ale naopak trvá na tom, že ho bude následovat až k němu domů, aby se přesvědčil, že skutečně není zločinec.
Tajemný muž ho dovnitř nevpustí, je přece jen už pozdě, ale aspoň ho pozve na návštěvu někdy jindy, v lepší chvíli. Tuto příležitost zjistit o něm něco víc vypravěč nejdřív nemá chuť využít, ale nakonec je přemožen zvědavostí. Při tomto společném posezení pak zjišťují, že mají společné zájmy, a stávají se přáteli.
Snadno se tak postupem času stane, že mezi nimi zmizí veškerá nedůvěra a Xaverius se svěří s rodinným tajemstvím. Jeho babička totiž, když byla ještě hodně mladá, bydlela ve stejném domě jako významný pražský malíř Balko a v jeho domácnosti často od dětství vypomáhala jako služebná. Když umělec umíral, byla to právě ona, kdo se o něj staral. A tak se stalo, že jí Balko svěřil své tajemství – v obrazu svatého Xaveria je prý zašifrovaná cesta k pokladu. Naštěstí paní Božena slova umírajícího podle jeho vlastního přání zaznamenala na papír, který se pak stal pro ni, její dceru a vnuka hlavním vodítkem. Xaveriova matka i babička se pak snažily odhalit tajemství obrazu tím, že se u něj modlívaly a bezmezně věřily v jeho sílu. On sám se však z části od víry odpoutal a rozhodl se, že cestu k pokladu odhalí díky vědeckým metodám.
Vypravěč, který se dovídá o této záhadě Xaveriovy rodiny, je rád, že nachází vysvětlení jejich podivného setkání i chování přítele. Zároveň se ale podivuje nad jeho vytrvalostí v honbě za nesmyslným cílem a snaží se ho racionálně přesvědčit, aby hledání vzdal. To ale druhý muž odmítá, a tak se na čas ve zlém rozejdou.
A pak jednoho dne sám za autorem přichází Xaverius, aby ho informoval o tom, že konečně našel metodu, díky které může záhadu rozluštit. V dalších dnech se ale jeví jako nemocný, téměř zbavený smyslů vypravěč nemá příležitost zjistit, jak pokročil. Po čase ale skutečně přítel odhalí cestu k pokladu a při jedné návštěvě autorovi vysvětluje, jak se k ní dopídil – že objevil skryté značky v malbě, které po propojení vytvoří lomenou čáru a tu pak stačí jen dosadit do dobových plánů Prahy. Při tom mu také objasňuje, jak se stalo, že vlastně v den jejich setkání byl v kostele sám (potřeboval více času ke studiu obrazu, ale zase nechtěl tam zůstávat tajně po celou noc, a proto si získal důvěru kaplana, aby mu zapůjčil druhý klíč od hlavního vchodu).
Xaverius vyzve vypravěče, aby se podílel na vyzdvižení pokladu. Domluví se, že se na výpravu vydají v noci, aby nikdo z Pražanů nemohl mít sebemenší podezření. Kopat pak podle výpočtů začnou na Smíchově, kde se jim skutečně podaří objevit několik vzácných minerálů. Jejich práci však přeruší tma způsobená mrakem, který zakryje měsíc. To ale představuje jen krátké zdržení, protože mají s sebou lucernu, kterou vypravěč zapálí a pokračují v odkrývání pokladu. Podaří se jim tak narazit na kovovou krabici a mezitím už zase svítí jasný měsíc, takže světlo zhasnou a někam odhodí. Když ale už má Xaverius poklad v rukou, obloha se opět zatáhne. Tentokrát ale lucerna není tak snadno po ruce, a proto autor zapálí alespoň sirku. Od té ale vzplane děsivým plamenem celá louka. Přítel je celý omámený úspěchem, kterého dosáhl díky své víře v malířova slova, avšak halucinace jej přimějí k šílenému útěku. To v zápětí udělá také druhý muž."

Jména postav a autorů a názvy děl jsou v textu tučně zvýrazněny.