"Motto: „Minouti se cílem života....“
Jakub Arbes napsal Svatého Xaveria v roce 1873. Jedná se o jeho snad nejslavnější dílo.
Svatý Xaverius je žánrovou formou romaneto. Název pro tuto literární formu vymyslel Arbesovi jeho přítel Jan Neruda. Romaneto je novelistický příběh s tajemstvím, zpravidla jde o rozsáhlejší, dějově spletitější novelu, která obsahuje psychologické a reflexivní pasáže. Děj bývá často navíc doplněn filozofickými úvahami. Autenticitu a uvěřitelnost podporují různé vědecké postupy i osamocené výrazy. Typická je napínavá konstrukce, podobná dnešním detektivkám, romantický čin nebo zápletka jsou vysvětleny myšlením, racionálně.
Vypravěč vždy nese autobiografické rysy, komentuje dění; často se perspektiva vyprávějících osob mění, vypravěči vypráví něco jiného někdo další apod. Arbesovy příběhy jsou nápadně podobné povídkám Edgara Allana Poea a A.C. Doyla - především evokovanou atmosférou hrůzy a tajemna a použitím vědeckých prvků.
Kromě Svatého Xaveria napsal Arbes ještě mnoho jiných romanet, například Ukřižovaná, Newtonův mozek aj.
Vypravěč romaneta Svatý Xaverius je ctitel výtvarného umění, vzdělaný člověk s vědeckým rozhledem. Magickým místem příběhu se stává chrám sv. Mikuláše na Malé Straně. Právě zde se totiž nachází tajemný obraz od malíře Františka Xaveria Balka, zobrazující umírajícího sv. Xaveria. Po mši, které je vypravěč přítomný, přistoupí k obrazu tajemný, černě oděný muž - seznámí se spolu a spřátelí se. Podivný mladík se také jmenuje Xaverius. Snaží se v rysech umírajícího světce najít body, které by mu podle staré rodinné legendy měly ukázat zašifrovanou cestu k velikému pokladu. Jeho babička totiž u malíře Balka sloužila, proto se dozvěděl jeho tajemství.
Xaverius si skutečně vytipuje jedno místo v rokli kdesi v Radlicích. Oba přátelé tam v noci začnou kopat, potom se ale vyděsí kolemjdoucích a Xaverius prchá i s kovovou schránkou, kterou vykopali.
Oba muži se setkávají znovu až po třech letech, a to ve vídeňském vězení. Vypravěč se v něm ocitl za opoziční reportáž, Xaverius za krádež diamantů z oltáře, kterou ale nespáchal. Vypravěč se od Xaveria dozvídá, že nález v plechové skříňce byl bezcenný, šlo jen o několik kamenů. Přesto se nevzdával a pátral dál. Podařilo se mu objevit tajný dokument z Balkovy pozůstalosti, který ho poučil, že opravdovou odměnou a pokladem je píle, vytrvalost a trpělivost.
Vypravěč může příteli dosvědčit alibi, neboť té noci, kdy byly vyloupány drahokamy z oltáře, kopali oba přátelé domnělý poklad. Už je ale pozdě: nemocný Xaverius umírá, v okamžiku smrti vypadá přesně jako světec na obraze.
Záhada celé knihy vyřešena nebyla, konec zůstal v podstatě otevřený.. .
Arbes ve Svatém Xaveriovi detailně popisuje různá pražská zákoutí i samotný plán cesty k pokladu."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ