"Spisovatele navštíví jeho bratranec Hugo a žádá ho o některé knihy a vědecké pomůcky a nástroje pro farmakologa, kterým se chce stát. Vybírají tedy společně knihy a prohlížejí herbáře, až na jednom popsaném listu najdou takzvanou Etiopskou lilii.
Spisovatel si v tu chvíli po letech vzpomíná, že ji vlastně kdysi ukradl svému učiteli a dá květinu stranou, aby ji mohl vrátit. Ale Hugo se o květinu velice zajímá a chce si ji prostudovat, a tak mu ji spisovatel půjčí. Hugo je totiž velký idealista a rád by nějak prospěl lidstvu novým lékem.
Více než blaho lidstva mu však leží na srdci spíše dívka, kterou jednoho dne spatřil na košířském hřbitově u hrobu matky. Právě Etiopská lilie v něm budí naději, že objeví lék, který by vyléčil nemocnou dívku. Jeho naděje ale skončí ve chvíli, kdy mu spisovatel řekne, že podle jeho bývalého učitele květina žádné léčivé účinky nemá.
Dívka po nějakém čase zemřela. Hugo o její smrti nevěděl, a proto rychle spěchal ke starému učiteli, jejímu pěstounovi. Ten měl z vrácení květiny velikou radost, protože na jejím lístku našel vzácné výsledky svých dlouholetých astronomických výpočtů o úchylkách v dráze Nebešťanky.
Hodnota výpočtů byla ale už spíše historická než vědecká. Profesorovy výpočty by ovšem mohly dokázat důležitost jeho výzkumu a zachovat vědě jeho práci, ale starý muž se o vědu po dívčině smrti vůbec nezajímá a propadne lhostejnosti. Etiopskou lilii nakonec vhodí do rakve milované schovanky.
Spisovatel se pokusí napravit svou vinu. Nechá rakev vykopat a otevřít, aby zachránil výsledky profesorovy práce. V rakvi ale našel jen popel."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ