"Vždyť přece létat je snadné
Vyskočil Ivan
Ivan Vyskočil po maturitě vystudoval herectví na konzervatoři a režii na pražské DAMU. Již jako její posluchač začal působit externě jako vychovatel v nápravných ústavech. Vystudoval mimoto na pražské filosofické fakultě Univerzity Karlovy psychologii a pedagogiku se speciálním zaměřením na nápravnou a kriminální psychologii. Po dokončení studia se vrátil na DAMU už jako docent psychologie a pedagogiky. Brzy také zahájil svou uměleckou činnost: spolu s Jiřím Suchým vystupoval v pražské Redutě s pásmy textappealů. Později se stal autorem a osobitým interpretem povídek a drobných her.
Po publikování různých povídek v časopisech vydal v roce 1963 svůj první povídkový soubor Vždyť přece létat je tak snadné. Knížka obsahuje 25 krátkých próz, většinou ve formě fantastických vyprávění.
Vyskočil reprezentuje prózu groteskní a absurdní; nejde mu o důkaz, že lidský život je absurdní ve své podstatě, ale spíše o demaskování konkrétních absurdit současného světa.
Dalo by se říci, že Vyskočil jako spisovatel pokračuje ve svém původním povolání psychologa. Všímá si poruch současného světa a rozvíjí jejich nesmyslný spád.
Povídka Dovětek historie ukazuje situaci v jednom folkloristickém souboru. Hlavní hrdina povídky, člen onoho souboru, byl obrovský nešika, svou houževnatostí se však dokázal vytrénovat tak, že při jednom z cviků vyskakoval nejvýše ze všech. Při jednom vystoupení souboru vyskočí tak vysoko, že překoná zemskou přitažlivost a zůstane viset ve vzduchu. Tento absurdní nápad je Vyskočilem rozvíjen podle logické zákonitosti - při večerním představení by chlapec s valaškou, zavěšený nehybně nad jevištěm, překážel. Proto ho přikryjí bílým plátnem, a aby to nevypadalo příliš trapně, promítají na to obrazy související s prostředím hry. A tak byla založena nová divadelní technika.
Hrdina další povídky (Uzdravení) chce získat absolutní zdraví. Rozhodne se proto, že bude důsledně dodržovat zásady zdravotní osvěty a hygieny. Začne tím, že se přestěhuje do obce, kde je nejpříznivější poměr mezi živými a mrtvými obyvateli. Přestože se ocitl na místě s nejmenší úmrtností, v „nejzdravější obci“ brzy chátrá a záhy i umírá. Nejmenší počet pohřbených v obci je totiž způsoben tím, že se na zdejším hřbitově mrtví nepohřbívají kvůli spodní vodě.
Povídka Habřiny aneb Vítězství držadla pojednává o zdánlivě banální věci - na jednom malém nádražíčku se v čekárně nachází podivné držadlo. Nikomu není jasný jeho původ, natož funkce, zrovna tak ale nikoho nenapadne nesmyslné držadlo odstranit. Až jednoho dne se najde člověk, kterého tajemné držadlo provokuje natolik, že ho utrhne a odnese k sobě domů. Ale ani potom nemá dotyčný klid - držadlo totiž stále postrádá smysl. Aby mu tento smysl onen muž dal, rozhodne se, že všechna taková držadla bude sbírat.
Důležité místo ve Vyskočilových povídkách má jazyková komika. Často se objevují různé jazykové hříčky - „Nesužovaly mne neduhy, ale na druhé straně mě také nerozšiřovaly žádné duhy.“"

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ