"Žalář nejtemnější
Olbracht Ivan
Přelom literatury na počátku století byl velmi obtížný. Navíc světová válka umocňovala již předtím pociťovanou krizi idejí a hodnot. Také Ivan Olbracht se snažil vyrovnat s problémy tradičního prozaického žánru – románu. Svým románem Žalář nejtemnější se Olbracht (podobně jako Klíma, Čapek či Weiner) zařadil mezi díla, zobrazující rozvrat a chaos.
Těžiště románu Žalář nejtemnější leží ve zkoumání mučivých pochybností osamělého člověka, a řadíme ho proto k nově se rozvíjejícím psychologickým románům. Komisař Mach, vysoký úředník a pedant, je nešťastnou náhodou postižený slepotou, podléhá velké žárlivosti, čímž trápí sebe i milovanou ženu. Celou dobu je však čtenář nechán na pochybách: Je žárlivost komisaře opodstatněná nebo je pouze výplodem jeho chorobné představivosti? Co je potom myšleno žalářem nejtemnějším? Slepota, osamělost lidské duše či snad prokletí člověka uvězněného ve svých fikcích? Odpověď samozřejmě není jednoznačná. Nastíněná situace ukazuje nutnost a potřebu vyjít z prokletého osamění, najít novou důvěru v člověka. Nakonec se komisař Mach odhodlá k činu a rozhodne se pro práci na rodném statku.
Zpočátku Mach nerozumí sám sobě. Jeho systematická obraznost se upíná k jedinému cíli: osvobodit se, zbavit se ponížené závislosti na svém okolí, kterému přestává věřit. Ale právě v bezvýchodnosti tohoto rozumového rozhodnutí je i počátek sebepřekonání: ničím nespoutaná svoboda osobnosti totiž nejvíce omezuje právě samotnou osobnost. Mach se tak podobá ostatním autorovým „zlým samotářům“ . Tito lidé se ženou za osobní svobodou i třeba za nelítostného zničení druhých. V obrazech hrdinových představ, snů a halucinací se Olbracht – zřejmě jako první v české literatuře – inspiroval poznatky ze soudobé psychoanalýzy či hlubinné psychologie, jak ji rozvíjeli S. Freud a jeho pokračovatelé. Psychoanalýza obrátila pozornost k nevědomým a polovědomým hlubinám lidského nitra.
Celé ladění příběhu je spíše komorní s monografickými rysy. Úspornost celkové kompozice je doprovázena střízlivě věcným stylem.
Psychologický Olbrachtův román znamená hluboký ponor do lidského nitra a do umělecké problematiky. Jeho váha však nespočívá v přijetí toho či onoho názoru, hlediska nebo mravního ponaučení, neboť vše zůstává stejné jako na počátku: chaotická skutečnost a proti ní rozpolcený člověk, zmítající se pochybnostmi."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ