"Příběh Nikoly Šuhaje začíná na frontě 1.sv. války. Nikola je ulejvák, a kde může, tam se zašije. Jednou se s přítelem zašijou u jakési staré baby. Užívají si s jejími dcerami a baba jim podstrojuje. Babě jednou slíbí, že si vezmou její dcery, a ona jim za to uvaří lektvar, který když vypijí, budou nezranitelní jakoukoliv střelou. Ani jeden z nich tomu nevěří, a s tou svatbou to také nemyslí vážně, protože oba mají doma svoje děvče. Druhý den leze baba po žebříku na půdu, vítr jí nadzvedne sukni, a oni uvidí ocas. Dojde jim, že je to baba jaga, utlučou jí a vrátí se na frontu. Když se chtějí navzájem postřelit, aby mohli z fronty, nemohou se trefit. Dojde jim, že ten lektvar asi opravdu funguje. Nikola se pak vrátí do rodné Koločavy, horské vesničky na Zakarpatské Ukrajině. Tam je však stíhán jako dezertér, a tak se musí ukrývat v horách. Když ho honí četníci, nikdo z nich se netrefí, naopak Nikola dva z nich zastřelí. Od té doby začne kolovat pověst o Nikolově nezranitelnosti. Četníci ho nakonec opravdu chytí, ale mladý četník se nechá uplatit a Nikolu pustí. Nikola začne přepadávat bohaté, především židy, a peníze dává chudým. Četníci jsou bezmocní, protože si Nikola už dává velký pozor. Jeho společníky to ale časem omrzí, protože si na Nikolův účet nakradli sami dost, a mají strach, aby se to neprovalilo, kdyby četníci dostali Nikolu živého. Navíc mají strach, že si své peníze ani nestačí užít, protože kdyby začali hýřit nyní, četníkům by došlo, že spolupracují s Nikolou. Většině vesničanů už začne pomalu Nikola také vadit, protože četníci začínají vesnici čím dál tím víc “dusit”. Nakonec Nikola zemře zradou. Protože je na jeho hlavu vypsaná docela tučná odměna, jeho vlastní lidé mu zatnou sekyrku do hlavy."

Psáno hovorovou nevázanou češtinou.